Kan-Jacca: "Ano, pořád jsem ten zastydlej dinosaurus..."

Nello, než začneme, položím ti takovou rozjezdovou otázku... Jak se ti daří a jak si užíváš letošního léta?

Daří se mi celkem dobře, radši si nebudu stěžovat, nebo by to bylo horší. :) Léto si zatím užívám. Sice jsem se ještě nikde nebyla koupat, ale zato je hodně mejdanů, takže bych řekla, že je to letos dobrý.

To rád slyším a moje další otázka už bude směřovat k elektronické muzice. Takže jak ses vlastně k elektronické hudbě dostala a co bylo takovým tím prvním podnětem, kdy sis řekla - elektronická hudba, to bude to pravé!

Obrovskej podíl na tom měl můj brácha. Ten je vlastně o šest let starší, takže v době, kdy jsem já sama přicházela k nějakýmu osobnímu názoru, nebo začínalo formování nějaké vlastní osobnosti, on už byl ve svých telecích letech, takže už tenkrát poslouchal techno... :) Začínal teda dřív na Metallice, ale v době, o který se bavíme, už taky přesedlal na elektronickou hudbu. Poslouchal hlavně starý klubový techno, takže věci jako CJ Bolland, Luke Slater nebo Marco Zaffarano a podobně. Do toho taky ještě trance, takže z těch českých jmen hodně jel Elektromajka, a díky tomu jsem pak už nějak začínala tušit, že i v Čechách jsou nějací DJové, a že se něco děje. Jezdil na Lucky People Center, kam mě chtěl v jeho posledním ročníku i vzít, což mu bohužel nevyšlo. Rodiče to zatrhli, protože v tý době mi bylo čtrnáct, takže se nedalo svítit... :) Od něj jsem vlastně měla i první nahrávky, to znamená kazety, různá CDčka a tak podobně, co nahrával z rádia, kopíroval od kámošů nebo stahoval různě na internetu. Takže tam bych viděla ten prvopočátek pronikání elektronický hudby do mýho života, i když jsem to zatím nepreferovala, jenom jsem věděla, že něco takovýho vůbec je. Připadalo mi to hodně zvláštní, protože do tý doby jsem poslouchala třeba ABBU a podobný věci, co si pouštěl táta nebo lidi na základce, kteří zatím neměli zrovna vytříbenej hudební styl. Tam jsme poslouchali třeba Tři Sestry, což mě moc nechytlo, takže jsem pořád hledala. U elektronický hudby se to nakonec povedlo...



Takže jsi měla takové "technařské období". Ovlivnilo tě to třeba ve tvých DJských začátcích, nebo jsi začala rovnou s drum´n´bassem?

Právě že vůbec ne, tam byl vývoj. Mluvím o době, kdy mi bylo čtrnáct patnáct let, kdy jsem začala chodit na střední školu. Tam už se ty vlivy posouvaly trošku někam jinam. Začali jsme si víc "shareovat" hudbu s vrstevníky než s bráchou, jelikož ten už tou dobou byl taky někde jinde, a tam začaly vlivy toho zlomenýho beatu. Prvně to bylo přes hip hop, kterej jel v tý době skoro každej, a od něj už byl potom jenom krátkej krůček k tomu drum´n´bassu. K němu mě tehdy dotáhl můj nejlepší kamarád Tomáš Klíma, se kterým jsme chodili na "Scénu" s BMXákama dělat bordel, a ten právě chodil na Sedmičku na Bass Beasty. Jednou mě tam vzal a tehdy jsem zakusila toho zlomenýho beatu. Tenkrát to byl hlavně raggajungle, 2step a podobný oldschoolový věci, co hrál Rich a jemu podobní. No a to mě úplně uzemnilo - seděla jsem tam čtyři hodiny s otevřenou pusou a nechápala, co se jako kolem mě děje. Tam jsem si řekla, že tohle prostě bude to ono, to mě strašně baví, a je to už nějakých šestnáct let, pokud dobře počítám. Takže právě tam to začalo a tam taky proběhly moje DJský začátky, kdy jsem se seznámila s lidmi od Bass Beastů a Dread Beat Squad, a právě s Dread Beat Squad jsem pak začala ve finále hrát.

Koukám, že s Bass Beastama to máme stejný, protože když jsem taky s elektronikou začínal, kámoši dělali akce v Horažďovicích, Nepomuku a okolí, a několikrát tam právě byli i Bass Beasti!

Paráda, to jsme se tam možná někde i dokonce tenkrát potkali... :)

To je docela dobře možný, že jsme se tam někde viděli. :) Už hraješ tedy pěkně dlouho, vlastně se už můžeš i považovat za takovou matadorku český scény, alespoň tedy tý drum´n´bassový...

No, neřekla bych úplně matadorku, jelikož v době, kdy jsem začínala hrát, tak už určitě spousta kluků hrálo, o tom žádná, a i těch holek nebylo úplně málo. Dneska už třeba některý ty DJky vůbec nehrajou, nebo už je ti mlaďasové vůbec neznají. V tý době už byla za gramci třeba Babe LN, která hraje ještě o nějakých jedenáct let dýl než já, takže vlastně dvojnásob. Pak už taky hrály IM Cyber, Elwira a Katcha. A teď ty, o kterých lidi moc neví, jo? Byla tam Romana nebo Ja-Ne, i když ta vlastně hraje dodneška, pak Nikita, Chica, Miss Toffee, Eggnog, takže vlastně jsem nebyla až taková matadorka, jak by se mohlo zdát, ale pravda je, že z těch, který dneska ještě pořád hrajou, už jsem asi jedna z těch nejdéle hrajících. Vím třeba tak o pěti holkách, který se stále ještě občas někde ukážou, a hrajou dýl než já, byť třeba o rok...

Začínala jsi hrát z gramofonů, kterým stále zůstáváš věrná. Jaké byly tvoje začátky na gramofonech a jak vzpomínáš na ta léta, kdy ses učila hrát z desek?

Ano, pořád jsem ten zastydlej dinosaurus, kterej si jede ten svůj asfalt... :) Seběhlo se to u mě celkem dost rychle. Učila jsem se z gramofonů hrát asi tři měsíce. Proběhlo to tak, že jsem si koupila první desky, na který jsem si trapně vysomrovala od táty na svý narozeniny. Jestli by mi půjčil nějaký peníze, za který bych si mohla koupit desky, který bych mohla následně třeba prodat, kdyby to náhodou nevyšlo. Táta s tím souhlasil a já si ty desky tehdy koupila od Riche. Dostala jsem od něj asi tak patnáctiminutovou velmi rychlou školu mixu, což jsem tehdy vůbec nepochopila. Ve skutečnosti jsem z toho pak měla takovou menší depresi, když jsem odcházela, protože mi došlo, že to asi nebude tak jednoduchý, jak to vypadá. Z Richova podání to vypadalo jako "easy peasy" - on to má srovnaný za tři vteřiny - prostě pohoda, no a potom jsem potřebovala najít někoho, kdo by měl gramofony doma, protože jsem nechtěla otravovat Riche, aby mě u sebe nechal trénovat. Našla jsem kamarády, kteří měli k dispozici řemínkový gramce, a já tenkrát vůbec netušila, kde je rozdíl. Prostě jsem neměla vůbec páru o ničem, a docela mě to překvapilo. Bylo to hustý učit se hrát na řemínkových gramofonech typu Numark a Stanton, což byly ty dva typy, na nichž jsem začínala. No a po nějakých třech, čtyřech měsících jsem poprvé šla hrát ven a začala se pokoušet už míchat před lidma. A když jsem se prvně dostala k Technicsům, tak jsem tam do toho strkala, a ono se skoro nic nedělo. Já si v tu chvíli řikala: "Sakra, co to je? Něco je špatně!" A až po chvíli mi došlo, že do toho musím strčit trošku víc, aby se jako něco stalo. To byl v podstatě takovej "relieve" pro mě, vyloženě jako osvobození, protože jsem si nemusela dávat pozor na každej milimetr a mikronewton síly a byla to prostě paráda. Najednou mě to vlastně začalo i jít, takže to bylo docela fajn. Abych to shrnula, tak moje začátky byly krušný a rychlý, ale jsem za to ráda, protože to bylo v podstatě takový hození do vody a bylo to fajn. Určitě bych každýmu doporučila, aby si to vyzkoušel, protože je to fakt zážitek.

To můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. Já se tedy začal učit hned na Technicsech u kamaráda, ale potom jsem se setkal i s řemínkáčema od Reloopu a Omnitronicu, dokonce na jedný akci, no a byl to boj, co ti budu povídat…

To věřim, jsou to pekelný stroje! :)

Párkrát jsem teď měl možnost vyzkoušet si i playery, a přišlo mi to, stejně jako konzole, už hodně jednoduchý, a prostě to není ono. A musím říct, že se na DJe, co hraje z gramců, i líp kouká. Přeci jen tam něco děláš a ne jen mlátíš do "cue buttonu"…

Já se přiznám, že v poslední době, asi tak tři čtyři roky, mám obrovský dilema. Chci být stále věrná tomu vinylu, z CDček mě to nebaví a jak řikáš, není to ono. Bohužel ale díky tomu zase nemůžu třeba podporovat naše producenty a nemůžu hrát spoustu hudby, která se mi líbí, a to jen proto, že to zrovna na vinylu nevyšlo. Ta CDčka mě prostě neba, já na to sáhnu a vůbec nic mi to nedá, nevím, čím to je... Asi taky kvůli tomu, že nemám moc kde z nich zkoušet, jsem možná líná někomu říct, aby mi ty playery třeba půjčil a nechci tím ani nikoho otravovat, protože se do toho zas tak moc nehrnu. Ale to dilema, že mi to brání hrát opravdu spoustu skvělých věcí, tak to mě úplně drtí! Fakt z toho nejsem vůbec šťastná a vyvažuje už to dneska jen ten fakt, že přijdu na mejdan, vytáhnu tam desky a všem lidem prostě spadne držka. :) Sorry, že to říkám takhle, ale je to tak, a docela mě překvapuje, že to říkají i čím dál větší jména. Je to fajn pocit, když přijdeš na mejdan, a headliner ti řekne: "Ty jo, jsem netušil, že ještě někdo hraje z desek, fakt respekt!" No a potom už jako nemáš chuť zase přestat hrát z desek...

Naprosto ti rozumím…

Tohle vždycky na chvilku pomůže, ale jak říkám, trápim se tím...

Je fakt, že to opravdu limituje tím, že spousta skladeb prostě na vinylu vůbec nevyjde, jak jsi ostatně říkala. Já to vyřešil tak, že jsem si pořídil Serato…

To je pro mě v podstatě to samý. Já bych ty desky pořád chtěla hrát, a když už, tak bych ta CDčka nebo empétrojky hrála třeba z třetího decku. Nad Seratem jsem přemýšlela, že tam přeci jen máš tu desku, to by se možná i dalo, ale zase ty kabeláže a všechno kolem a vůbec hrát desky na "THRU" přes Serato, to ne...

Vrátím se k tomu výběru tracků. Přece jenom, když si koupíš desku, tak z toho máš i takovej lepší pocit, než když si koupíš tu MP3. Také tě to víc donutí přemýšlet, co si vůbec na té desce koupit. Vinyl je zkrátka dražší, než MP3, a člověk, když už si desku koupí, tak ji asi bude i hrát. :) Nestane se ti tak často jako u MP3, že si nakoupíš třeba čtyřicet tracků, ze kterých potom budeš hrát jenom deset...

V tom s tebou naprosto souhlasím - u desek je to v tomto ohledu opravdu jednodušší. Člověk se přeci jen nějakou tu chvíli rozhoduje, za co dá třeba těch dvě stě pade, tři sta. Je to něco jinýho, než rozhodovat se o deseti, patnácti korunách za empétrojku na Google Play nebo třiceti korunách na iTunes, nebo kde se dají ještě sehnat. Nevím, ty ceny moc neznám... Nicméně, určitě to hraje obrovskou roli. Taky se mi stalo, že jsem si koupila desky, který jsem zahrála jednou, protože jsem zjistila, že to třeba není zas až taková pecka, tak jsem je potom odložila. Ale pravda je, že ta selekce je o něco jednodušší, když člověk přemýšlí trošku ekonomicky. Já už teď mám těch desek něco přes tisíc, takže to taky není úplně jednoduchý si vybrat. Většinou jich za tu hodinu stihnu něco kolem dvaceti, když mám hrát hodinu a půl, tak to je vybrat si třicet desek z tisíce, takže jupí, člověk má co dělat. :) Možná v tomhle je lepší hledat už v tý složce, než probírat tisíc vinylů ručně. Kolikrát pak hledáš jednu jedinou a říkáš si: "Kde sakra je? Tu jsem chtěla..." A pochopitelně ji najdeš až jako poslední. :)

Klasika. :) Když jsme u těch vinylů, vzpomeneš si na svoje první desky? Co na nich bylo?

Těch desek bylo celkem dvanáct. Když jsem si od Riche kupovala tenkrát tu první várku za dva tisíce korun, tak to bylo dvanáct desek, který už nechtěl. Pamatuju si, že mi tenkrát těžce omylem málem prodal jednu z mých nejoblíbenějších desek, kterou dodneška nemám. Byl to drum´n´bassovej remix Xzibit – "Paparazzi", tedy junglovej remix, abych byla přesnější. Rich mi tu desku nechával poslechnout z jedný strany, kdy už mi ji chtěl dát, a já kráva, když to tak řeknu, jsem ji chtěla slyšet ještě z té druhé. No a na ní byla tahle pecka, taky jeho oblíbená, a tak mi tu desku nakonec nedal. :( Takže jsem takhle promarnila šanci, ale jinak v těch mých dvanácti deskách asi nebude nic moc, co by lidem, respektive dnešní mladý generaci, něco řeklo. Byl tam třeba release "East Side 50", kde je track od A Sides - "So Natural", kterej jsem hrála docela dost. Pak tam byla deska "Promo", byl to vyloženě label s názvem Promo, myslím, že číslo 028, pokud si to pamatuju dobře. Byla na ní písnička "Strength" a to byla fakt pecka - hrála jsem ji snad v každým setu po několik let. Ale říkám, to jsou věci, který Rich tehdy vyřadil, a myslím, že to možná nebudou znát už ani ti "oldschooleři", natož "newschooleři". :)

To jsou dobrý pecky! Některý ty věci znám, ale už jsem je dlouho neslyšel, takže díky za připomenutí. Teď ale odbočíme od vinylů a pomalu přejdeme k dalšímu tématu, kterým je uskupení BasSistaz, jehož jsi zakladatelkou. Takže jak vlastně vznikla ta idea, že založíš čistě holčičí crew?

Jak to vzniklo? Ono to v podstatě šlo tak nějak samospádem, a s tím souvisí i to, že to nebyl čistě jen můj nápad. To jsme právě takhle jednou jely s holkama na mejdan, pozvali nás na nějakou Ladies Night, kam jsme takhle jely už asi podvacátý. No a říkaly jsme si, že spolu takhle jezdíme už dlouho, tak pojďme založit nějakou tu crew nebo něco takovýho. A když jsem to dořekla, tak se zezadu z auta ozvalo: "Jo, Nelo, založ to, dělej!". A tak povídám, jako že teda asi jo, no... Takhle to tedy v podstatě vzniklo. Nebyl za tím žádnej ekonomickej záměr, promo záměr, ani jsme nechtěly dobýt svět jako BasSistaz, ani jsme to nepotřebovaly jako nějaký feministický vymezení se a podobně. Spíš to bylo o tom, že spousta těch holek nevěděla o těch jinejch holkách, a jak jsem je postupem času poznávala, tak mi přišlo úplně logický něco takovýho udělat. Každá jsme se totiž potýkala s nějakým pozváním na mejdan a každá prostě potom dostala od promotéra otázku, jestli neví o nějakých dalších holkách, který by třeba příště mohli pozvat. Takhle vlastně došlo k tomu, že jsme chtěly mít nějakou platformu, kde budeme všechny holky pohromadě, a budeme mít jedno místo, kde si potom dáme vědět, že třeba někde hledají další holky na hraní, a která z nás bude mít čas, tak ta si pojede zahrát. Nic víc nás k tomu nevedlo...


V nedávné době jsem zaznamenal, že jste přibíraly nové členky. Kolik jich tedy aktuálně crew BasSistaz má?

V současný době je nás už dvacet jedna, což je docela nářez! Nicméně v době založení týhle crew nás bylo jenom šest a potom už se postupně přidávaly další a další. A řekla bych, že jsme nejspíš ještě neskončily, protože se na scéně objevují další a další talentovaný dámy, takže uvidíme, co přinese budoucnost. Když se ještě vrátím k tomu založení BasSistaz, inspirovala jsem se tak trochu i u Junglistic Sistaz. To byla vlastně celosvětová crew sdružující jungle a D´n´B DJky z celého světa. Od toho se tedy trošku odvíjí ten název BasSistaz. Původně jsem se chtěla přejmenovat, a to z Kan-Jacca na BasSista, ale usoudila jsem, že použít to rovnou pro celou crew bude asi lepší...

Teď jsi mi krásně nahrála na další otázku, a zároveň jsi na ni v podstatě odpověděla. Nějaké nové tváře tedy v hledáčku jsou?

Určitě jsou, zmínila bych nový tváře, který jsou teď relativně nový, než ty, který jsou v hledáčku. Například Mellifera, ta poměrně silně zaútočila na českou scénu. Sice nehraje až tak dlouho, ale už od začátku mixuje dost dobře, to jsem jako docela koukala... Dokonce na prvním mejdanu, kam jsem ji pozvala, si jakoby vysomrovala, jestli si může sáhnout na tu desku, načež jsem jí řekla: "Dobrý, jako prosím, be my guest..." Nechtěla jsem ji nějak shazovat, naopak jsem jí říkala: "Neměj z toho depresi, když to náhodou nepůjde, nic se neděje..." No a ono to šlo. :) Tak jsem si řekla něco ve smyslu: "dobrý, tý to půjde, takže na Melliferu rozhodně bacha..." Řekla bych, že to bude dávat v budoucnu dost slušně! Další holčina, kterou jsem měla párkrát tu čest slyšet, je taky jedna z nových členek, a sice La Kate. Hraje už docela dlouhou dobu house, pochází z Plzně, takže asi taky nebude nijak moc známá v tom drum´n´bassovým rybníčku. Nicméně to, co zahrála na těch několika mejdanech a díky záznamům, který jsem měla možnost slyšet, tak jako dobrý, taky za to umí pěkně vzít, a asi se od ní dočkáme ještě zajímavých věcí! Jinak třeba v Brně je DJka Calli, která se věnuje spíš liquid funku, ale taky teda má hodně co nabídnout. Je to dobrá DJka, milá holka, takže na ni bych se taky zaměřila, protože u ní to určitě bude slibný. Jinak mám v hledáčku teď pár holek, ale u nich bych řekla, že by nejspíš do toho asi ani nechtěly jít. A to z toho důvodu, že to jsou spíš takový ty "undergroundařky", který si hrajou s tím svým systémem, nebo někde s partou kámošů, a nějak do toho úplně netlačej. Uvidíme, jestli někdy v budoucnu budou chtít víc se do toho opřít, a pak se uvidí...

Takže se stále něco děje a vyplatí se sledovat novinky. Ty se ale věnuješ i promotérské činnosti a máš za sebou celkem dost tebou pořádaných akcí, tak nám o tom něco pověz. Co jsi dělala za akce, a koho se ti podařilo přivézt?

Tohle vlastně nikdy nebyl můj cíl, dostala jsem se k tomu tak nějak samospádem a vždycky jsem spíš tíhla k tomu hraní. Říkala jsem si, že dokud nebudeš skvělej DJ, opovaž se dělat něco jinýho! :) Ale s postupem času mi to nějak celý spadlo do klína, protože jak jsme jezdili dřív se sound systémem, tak jsem to pořád měla tak nějak po ruce. To jsme se třeba takhle jednou ve čtvrtek sešli ve skladu, ve třech lidech jsme naházeli věci do káry, někam to odvezli, pak jsme to postavili a několik dní jsme to tam obsluhovali. Všechno jsme si dělali sami. Letáky, promo, zvaní hostů, bar, techniku, dekorace, zkrátka všechno, co kolem sound systému a akcí bylo třeba. Díky tomu jsem vlastně tak nějak pochopila, o čem to všechno je a co všechno člověk potřebuje k tomu, aby byla dobrá párty. Alespoň tedy, co se týče akce na louce, v klubu je to přeci jen trochu jiný... A posléze, co jsem začala hrát v Crossu, tak mě vlastně Kenny oslovil, jestli bych nechtěla zařídit line-up na jednu z pravidelných nocí, který tady probíhaly. Byla to shodou okolností právě Imperialistic Night, kterou mám v současný době skoro výhradně pod palcem já. Tehdy se na téhle noci podílelo těch promotérů mnohem víc, mimo jiné třeba i Forbidden Society, kterej sem už kdysi dávno přitáhl Cooha a podobný řezníky toho tvrdšího drum´n´bassu. Já jsem se na tom začala podílet, pokud si dobře pamatuju, někdy v roce 2011 a od tý doby je to v podstatě už můj koncept. Původní plán byl dělat tuhle párty třikrát do roka, ale je to jak kdy, někdy se to povede čtyřikrát, někdy dvakrát. Tato noc se pak koná i každoročně o Silvestru, což připomíná, že je to vlastně původní koncept Cross Clubu. Ten první mejdan, co jsem měla na starosti, byla vlastně taková inaugurace BasSistaz, kde hrála Miss Represent a posléze jsem zařizovala spíše český line-upy, potom i takzvaný Crossroads, což bylo jedna stage Čechy, druhá Morava. Postupem času jsme začali zvát nějaký interprety ze zahraničí, podařilo se mi přivézt jména jako Fre4knce, Kyrist, Storm, Flight, Sunchase, spíš takový tehdy ještě neokoukaný hráče, částečně old schoolový, a tak trochu okrajový. Třeba Kyrist tu tehdy skoro nikdo neznal, a dnes má zářezy u Dispatch Recordings nebo Dutty Audio, a je to producentka, o které ještě určitě uslyšíme. To samý vlastně platí pro Fre4kence.


Kromě Imperialistic Night jsi ale dělala i nějaké techno mejdany, pokud si dobře pamatuju…

Je to tak. To byly mejdany s názvem Rise of the Robots a Clash of the Robots. Jednalo se, jak už jsi zmínil, o techno mejdany, ale čistě s ženským line-upem. Tam jsem dotáhla například Ishome, která byla naprosto super. Hrozně jsem jí záviděla, protože tehdy jí bylo devatenáct a to, co tam předváděla, to bylo naprosto úžasný. Umět to, co ona, to by bylo fakt něco! Nicméně tohle nebyl můj nápad... Akci si tehdy vymyslely Juzuela se Cyborcou, ale neměly s pořádáním žádné zkušenosti, tak jsem to všecko řešila včetně flyeru za ně. Bohužel pak Zuzčino ego přerostlo únosnou mez, tak jsem od toho dala ruce pryč a ty párty záhy zanikly. Jinak mimo Cross jsem těch akcí udělala minimum a z toho nic, co by stálo moc za řeč, ve smyslu koho bych sem ze zahraničí přivezla. Spíš jsem pár lidem třeba pomohla s flyerem, nebo domluvila nějakého DJe, ale osobně se za promotéra v pravém slova smyslu moc nepovažuju... :)

Kdo je pro tebe takový ten vysněný interpret, kterého bys jednou chtěla přivézt na svoji akci?

Tohle už se mi tak trochu podařilo, protože jsem poslední dva roky na své narozeniny přivezla jména, jež si osobně moc cením a jde o takové mé idoly. Jedná se o legendy drum´n´bassu, takže loni Dom & Roland a letos Raiden. Ten je pro mě, coby milovníka oldschool tech stepu a dark stepu, jednoznačně top, a bylo to pro mě takový zadostiučinění mé promotérské "kariéry". Nemířím už někam výš v tomhle odvětví, samozřejmě bylo by hezký sem dovézt i další zvučná jména, ale držme se při zemi... :)

Myslím, že příležitostí ještě bude spousta. Teď se ale přesuňme k tomu, co poslouchá DJka Kan-Jacca ve svém volném čase. Jsou to kromě elektroniky třeba i jiné styly?

Abych pravdu řekla, tak ve svým volným čase tolik hudby neposlouchám. Za prvé toho volnýho času tolik nemám a když už, tak si poslechnu nějaká proma, co se mi dostanou pod ruku, a kolikrát mám vyloženě ráda ticho. Přes ty víkendy mám už hudby docela plný zuby, tak si pouštím spíš filmy, ze kterých si člověk odnese taky spoustu hudebních zážitků. Občas mě ty soundtracky opravdu chytnou, třeba v poslední době mě naprosto uchvátil soundtrack k filmu Drive, to bylo něco úžasnýho...

Ten byl naprosto super, souhlas!

Bylo to prostě parádní a pro mě zase trochu "out of the box", i když pro lidi, který se tomu žánru věnujou víc do hloubky, to třeba může bejt něco totálně mainstreamovýho. Ještě v době, kdy jsem si opravdu pouštěla hudbu, tak mezi moje absolutní "guilty pleasure" patřili třeba Cardigans. To je kapela, která mě tehdy opravdu vzala za srdce nebo třeba Garbage, to byla taky vynikající kapela. To jsou prostě takový "oldschooloviny", který mám ráda pořád...


Tak zrovna tyhle dvě kapely já naprosto cenim, a jsou mojí srdcovou záležitostí už od dob, kdy jsem je jako děcko slyšel v soundtracku u jedný hry na PlayStationu. Pak jsem si nějak dohledal jejich další tvorbu a je to prostě top…

Přesně! Já jsem je poslouchala už jako děcko, a pořád mi ta jejich hudba má co říct. Stejně jako třeba System of a Down, to je prostě taky úlet - normálně metal vůbec neposlouchám, ale zrovna tahle kapela pro mě měla nějaký ty koule. Stejně tak si ráda poslechnu třeba Rammstein a podobný věci. Měla jsem ráda i hip hop, takže si občas znovu z nostalgie pustim i Gangstarr a podobně. Teď mi hodně ten čas vyplňuje drum´n´bass, takže dneska spíš poslouchám elektroniku.

A když jsme u toho drum´n´bassu, tak kteří producenti tě svou hudbou v dnešní době nejvíce oslovují?

Tohle je pro mě dost zapeklitá otázka, protože mám spoustu desek, ale od toho konkrétního producenta se mi líbí třeba jen čtyři tracky. Tím pádem nemůžu říct, kdo je můj oblíbenej producent. V současný době mě třeba chytla produkce od DBR UK, který jsem taky jednou měla právě na Imperialistic Night, a hrajou spíš takový "deepy". Celkem dost mě chytly i jistý věci od Mefjuse, nemůžu to ale říct o všech jeho skladbách, nicméně některý jeho věci mají opravdu co říct. Předloni mě třeba hodně chytl novej track od Ed Rushe a Opticala. Stará láska prostě nerezaví... Jinak by to byla asi jména, která nikomu moc neřeknou. A u mě je taky problém v tom, že já ty desky vlastně ani neznám. :) Já si je prostě koupim, ty desky mají nějakej obrázek, a tím to pro mě hasne. Už si nečtu, co na který z nich je, ale pamatuju si to právě podle obrázků. Tím pádem kolikrát, když hraju nějakou B stranu, tak ani nevím, co to je, a zjistím to, až když se mě na to někdo zeptá. No a pak si říkám: "Jo, to je vlastně tohle, aha..." :) Takže v tomhle směru jsem, řekněme, dost nepořádná.

Ty obrázky jsou super nápověda, znám to sám, ale když jsme u tý muziky, tak co ty a vlastní produkce?

Nechtěla bych to zakřiknout, ale aktuálně už je něco v procesu. Momentálně jsem v procesu vybavování si svýho vlastního prvostudia, mám už nějaký mikro věci v šuplíku a pár nabídek od lidí, kteří povídali, že mě do toho nějakým způsobem zasvětí. Ale upřímně mám tak málo volnýho času, že bych nechtěla nikdy nikomu nic slibovat, a sama jsem se k produkci dokopávala dlouhá léta. Ale nedávno se ve mně něco zlomilo, a řekla jsem si, že to prostě musí jít. Nechci přitom předbíhat, bude to ještě nějaký měsíce, nebo spíš roky, trvat, než to bude za něco stát, a až potom se ode mě možná něco objeví v éteru. Takže uvidíme, co z toho vyplyne...

Takže se tedy budeme těšit…

Já ne. :)

Teď tu na tebe mám ale otázku, kterou pokládám většině DJs, protože téměř každému se během hraní stala nějaká ta kuriozní příhoda. I ty jich určitě máš hodně, prozradíš nám tedy nějakou?

Tak teď kterou vybrat, že jo... :) Musim říct, že jelikož se při hraní vždycky tvářím jako hroznej zabiják, tak za mnou na stage moc lidí nechodí, ale když už tam za mnou vylezou, tak to stojí za to. Takovým nejkurioznějším zážitkem byl jeden frajer tenkrát na Czechteku, kterej neustále chodil kolem a byl totálně vyndanej. Do toho byl ještě polonahej a měl v ruce takový ty hrabičky na kypření půdy. Chodil tam všude kolem, vždycky přišel za náma na bar, potom znovu i za stage, když jsem později hrála, a vždycky na sobě měl o kus oblečení míň. No a jak vždycky přišel, tak měl v ruce ty hrabičky, a pokaždé se na tebe usmál a jakoby zahrabal těma hrabičkama směrem k tobě. Postupně takhle chodil míň a míň oblečenej, a když už přišel nahej, tak jsme ho radši odtáhli pryč, než ho stačil někdo prudérní zbít. Musím říct, že na teknu a "freečkách" byly ty zážitky vždycky o dost poctivější, protože tam ty drogy zjevně fungovaly trošku jinak než v klubech. A právě tohle bylo dost kuriozní, ale zároveň i hrozně milý. My jsme se tam tomu pak smáli zbylý dva dny, jak tam tenhle exot chodil... Bylo to strašně boží - on nikomu neubližoval, na nikoho nehlásil, bylo to prostě strašně pozitivní, jak byl sjetej už do takovýho toho sluníčkovýho stavu, kdy už všude kolem dělá v podstatě jenom radost. Takže tohle bylo takový veselý. :)

 

Z těch free akcí jsou ty zážitky naprosto legendární, a kdo to nikdy nezažil, tak tomu nemůže rozumět...

Přesně, a těch zážitků z nich je, že by to vydalo minimálně na knížku.

Ty už jsi ale zmiňovala, že se na scéně pohybuješ už pěkně dlouho... Co bys tedy vypíchla jako takovej největší highlight svojí DJský kariéry?

V tomhle mám jasno, protože za největší highlight vždycky považuju hraní v zahraničí. Jako to, že někomu stojím za to, aby si mě pozval do zahraničí jenom kvůli tomu, že si mě poslechne jako DJe, a že si mě tam nezve jako producenta, tak toho si opravdu cením a je to pro mě nejvíc, co může bejt. Kolikrát bych za to třeba i zaplatila. :) Každá země má totiž miliardu svých lokálních DJs, kteří musí hrát minimálně stejně dobře jako já, a tudíž je pro mě neuvěřitelná pocta, když mi přijde nabídka na hraní v zahraničí, a vždycky se tam ze sebe snažím dostat maximum, co to jde. Zkrátka dokázat těm lidem, že jim to za to stálo mě přitáhnout do jejich země. Tohle je tedy vždycky ten největší highlight!

Zaregistroval jsem, že jsi nedávno vystoupila v Holandsku, konkrétně v Amsterdamu... Jak se ti tam hrálo?

Hrálo se tam parádně. Bylo to teda trošku punkový, a to v tom smyslu, že gramce se dneska moc neudržujou, ale ve finále se to dalo, nebyly žádný technický problémy, takže v pohodě. Nakonec jsem tam hrála pro úplně plnej klub a byla to pecka! A celý to proběhlo dost hekticky, kdy jsem přijela, v rychlosti se prošla kolem centra Amsterdamu, potom rychle do klubu odehrát set, do rádia, který tam vlastně vedou organizátoři toho eventu, kde jsem měla potom hrát. Potom jsem si jen na chvilku odskočila na hotel, pořešit si nějaký věci a pak zase zpět do klubu, kde už se rozjížděl mejdan. Po mejdanu jsem šla hned spát a ráno následoval už jen přesun na letiště a cesta zpátky do Prahy. Takže to byl takovej dost intenzivní zážitek a mrzí mě, že jsem tam nemohla zůstat o trochu dýl.

Hlavně, že se párty povedla! Teď ti položím otázku, kterou dávám taky dost často... Jak bys ohodnotila českou scénu a kam se podle tebe bude dál ubírat?

Já bych řekla, že naše scéna je už posledních dvacet let obrovsky bohatá. Naše země toho nemá zase až tak moc co nabídnout. Nemáme tady žádnou třeskutou super kulturu, která by byla světově nějak unikátní nebo něčím významná. Nemáme ani žádný světový herce, a když už, tak maximálně v řádu jednotek. Máme nějaký dobrý vědce a sportovce, ale tím to v podstatě hasne. Ale řekla bych, že je o nás hodně slyšet právě v tý kultuře elektronický hudby. Už jsem zmiňovala například Elektromajka, kterej byl ve světě známej už tehdy, není to sice žádná superstar jako třeba Deadmau5, ale znají ho. I Lucca je v zahraničí známá a přátelí se s tim Kárlem, že jo... :) Řekla bych, že ti čeští hudebníci v elektronice kolikrát přesahujou ty hranice a dělají malý zemičce, jako je ta naše, ohromnou službu. V tom drum´n´bassu to je třeba Rido, Forbidden Society nebo A-Cray, ale i spousta dalších, jejichž tvorbu znají i ve světě. Rozhodně nejsme vůbec zabitý - máme hodně co nabídnout, a líbí se mi ta diverzita, která tady funguje. Máme tu relativně rozvinutý subkultury snad všech možných žánrů, co se na elektronickou aparaturu dají hrát. A taky to podhoubí toho "freečka", to bylo něco úplně kouzelnýho a hráli jsme v tom obrovskou roli. Vždycky to v Evropě byla Francie, Itálie a Čechy. Odehrávaly se tu jedny z těch největších a nejvýznamnější akcí, spousta lidí, co u nás začínala, tak dneska s aparaturou vyjíždí do zahraničí, kdy si je tam zvou dnes už na pololegální akce. Myslím, že to u nás funguje a buďme za to rádi!



Blížíme se ke konci našeho povídání, tak co bys vzkázala našim čtenářům na závěr?

Chtěla bych rozhodně vzkázat, že moc cením, že to dočetli až sem, big up! A chtěla bych vám poděkovat za to, že chodíte na akce, že máte rádi elektronickou hudbu, bez vás by to jednoduše nešlo... A speciálně velký díky všem, co chodíte na mejdany, kde hrajeme my holky z BasSistaz - vždycky vás ráda uvidím na parketu. Mějte se krásně a děkuju!

Já ti moc děkuju za rozhovor a ať se ti i nadále jen a jen daří!

Já děkuju tobě a nápodobně.

Ptal se stanjah v srpnu 2016.

foto: archiv

Aktuální termíny akcí, kde můžete Kan-Jaccu slyšet naživo, se dozvíte na jejím oficiálním facebooku nebo na internetových stránkách BasSistaz.