Acidelika crew: "Pořád bez sponzora a pořád od srdce..."

Milane, scházíme se přesně po čtyřech letech, ale na jiném místě a s úplně jiným složením pořadatelského týmu - s Davidem (Redcliff) a Matějem (Spord) jsem se seznámil až dnes... První otázka se přímo nabízí, tedy jak dopadla Acidelika 2015?

Acidelika 2015 dopadla velmi dobře, protože za těch pět let, co festival pořádáme, můžeme rok co rok pozorovat vzestupnou tendenci návštěvnosti, přičemž loni dorazilo přes 600 platících! Ale není to jen o nějakých číslech. Naše největší spokojenost vychází především z toho, že na Acideliku již od začátku jezdí hudebně vyzrálé, velmi milé a slušné publikum, čehož si nesmírně vážíme.



To zní dobře. Zavzpomínej pro čtenáře, jak to dění kolem Acideliky vlastně začalo...

V našem případě nejdříve odstartoval před osmi lety stejnojmenný pořad na Radiu 1, který se vysílá dodnes. Z toho tak nějak přirozeně vznikl koncept akcí Acidelika a v roce 2012 historicky poprvé open air. Pro srovnání můžeme zmínit, že na něj tenkrát dorazilo 170 platících. Jak se něco stává tradicí, postupně se na to nabaluje víc a víc návštěvníků, což je fajn. Pokaždé jsme také chtěli mít i dobré vztahy s městem, u něhož jsme akce pořádali, takže jsme vždy oznámili, že tam tehdy a tehdy tu akci děláme, zařídili si taxíky, hotely pro účinkující, doporučili lidem nějaké restaurace a celkově jsme se snažili, aby z toho i město samotné něco mělo...

Zakládáte si i nadále na tom, že festival budete dělat bez sponzora, který by vám mohl s ledasčíms pomoci?

Zakládáme. Pořád bez sponzora a pořád od srdce... O to je pak sladší ta odměna, když dorazí těch šest stovek lidí, je to bez sponzora a tudíž bez nejrůznějších log všude kolem, všichni se na sebe smějou, jsou hodní a nedělají žádné nepřístojnosti. Základem přežití je, abychom na festivalu měli vlastní bary a samozřejmě ten nejlepší scénář, když zaplatíš náklady na festival ze vstupného, abys byl alespoň na té nule...



A jak si zařídíš barmana, aby tě neokrádal, neopíjel se s kamarády a byl zkrátka a dobře profi od začátku akce do konce?

Naštěstí mám kolem sebe samé zodpovědné lidi... Pro mě vždycky platilo, že vrána k vráně sedá, takže jakej jsi ty, takový si k sobě hledáš i lidi kolem. Já jsem byl vždycky obklopenej fajn lidmi a ve valné většině případů jsem s nimi nadále těch 15 let, co Spiritual sound system funguje, takže to už je jedna velká rodina k nezaplacení a zároveň začátek úspěchu... Samozřejmě, že už jsem se také zklamal, když jsem do pár lidí investoval spoustu času a energie a ono se to v závěru neosvědčilo. Ale už jsem si zvykl, že lidi přichází a odchází, ale jádro vždy zůstává pevný.

Přemýšlel jsi po té loňské akci, co byl ten hlavní faktor, že lidí dorazilo tolik?

Já si myslím, že to bylo hlavně tou muzikou, protože hudba je pro nás na prvním místě. Pokaždé si dávám velmi záležet na výběru zahraničních hostů. Určitě na tom úspěchu má také značný podíl fakt, že lidi prostě cítí, že ty akce děláme s láskou a od srdce a mají rádi tu přátelskou atmosféru, kterou s sebou Acidelika vždy přináší. Aktuálně je hlavně v Praze spousta novodobých hipster techno akcí, které dle našeho názoru nemají žádné kouzlo ani ducha a vezou se na nějaké módní vlně. Jen pár lidí na takovou akci přijde cíleně za hudbou, většina lidí tam vypadá jak přes kopírák a mají pocit, že přišli na hroznej androš. Zatímco u nás je to přeci jen o něčem jiném...


O čem? Dalo by se zjednodušeně říct, že pokud jsou ty módní akce pro mladé lidi, kteří se teprve hledají, že Acidelika je už pro ty odrostlejší, takže klidně i pro celé rodiny s dětmi?

Dalo by se to tak říct. Je to prostě akce pro "oldskůláky". Ale nejen pro ně. Acidelika vždy byla a vždy bude akcí pro milovníky undergroundové taneční muziky a především pro lidi s názorem a hudebním vkusem, kterým nestačí, když to jen bouchá. Proto má taky Acidelika podtitulek "Music in your soul". Zároveň na nás začínají jezdit i lidi o poznání mladší, za které jsem moc rád, navíc už je teď potkávám i na jiných akcích, které děláme... Máme radost z toho, že tenhle fesťák vzniká v pěti lidech na koleni a přitom už by se dalo říct, že dosahuje evropské úrovně. Víme, že letos k nám dokonce dorazí lidi z Polska, z Ruska, z Německa nebo z Anglie, takže to už samo o sobě o něčem svědčí...

Je pořád co zlepšovat?

Určitě - to bude vždycky. Pokaždé je člověk s něčím nespokojenej, je třeba mít nějakou tu sebekritiku, pokoru, ale zároveň zdravý sebevědomí s přesvědčením, že to děláš dobře...

Mluvil jsi o hudbě na prvním místě, ale ta samozřejmě musí na něčem hrát. Jak máte vyřešený zvuk, na který se neustále kladou větší a větší nároky...

"Brácha" našeho Spiritual sound systemu je Mayapur sound system, tedy jsme dva sound systemy, které spolu úzce spolupracují a právě Mayapur má velký profi zvuk pro tisíc lidí a víc. Na Acideliku si tedy půjčujeme zvuk odtud, on nám k tomu dává i technickou podporu a má k tomu festivalu také pozitivní vztah...

Nedílnou součástí každého festivalu je však kromě super zvuku i vlastní vizuální stránka, která ho dělá nezapomenutelným. Jak jste v tomhle ohledu pokročili vy?

Já jsem strašně rád, že jsem před dvěma roky potkal Matěje, který si říká Spord, lidi ho možná znají jako grafiťáka, a jak už to tak bývá, poznali jsme se úplnou náhodou... Byl jsem na jedné párty, tam visely úžasné 3D dekorace z polystyrénu, tak jsem se zeptal u barmanů a oni mě poslali dozadu za takovým skromným klukem v kapuci. Pochválil jsem mu jeho dílko, představil jsem se a on mi na to řekl, že to je fakt náhoda, protože pro Spiritual chtěl vždycky pracovat. :)  Dnes už je naším plnohodnotným členem. Takže od té doby se Matěj stará o vizuální stránku celého festivalu. Přinesl k nám spoustu dekorací, a je opravdu hodně nadaný - sám kreslí obrazy a pořádá vernisáže. Matěj náš festival určitě pozvedl o další level výš a musím také říct, že se zcela přirozeně stal i jedním z mých nejlepších kamarádů, se kterým si opravdu rozumím v nejrůznějších věcech a trávíme spolu spoustu času... I přesto, že jsme tedy v prvních dvou dílech festivalu prodělali pokaždé 30.000, Matěj byl jedním z důvodů, proč to člověk chce dělat dál – jednoduše cítíš, že ten festival je lepší a lepší, dostává se na nějakou úroveň a že má smysl pokračovat. Ke všemu nám dneska už lidi sami od sebe píšou, že je z toho cejtit, že to děláme od srdce a to je ten nejlepší feedback, kterého se ti může dostat. Navíc nemáme potřebu to nějak hrnout, nebo to někomu cpát - děláme to prostě hlavně pro sebe, pro naše věrné fanoušky a pro radost... Letos se přitom jedná už o pátý ročník, takže máme historicky největší rozpočet a celé jsme to pojali jako velkou oslavu.


Když se tak dívám na ten vydařený leták, zaujal mě tady nápis "Cybernetic System Zone". Co přesně si pod tím mám představit?

Letos jsme dali ještě víc na ten vizuál než dřív, takže to je spolek umělců, jenž se soustředí na velkoplošné tisky psychedelických obrazů, které mají třeba tři metry na výšku, z toho se udělá stage, pouští se do toho projekce, světla a mlha, hraje k tomu ambient, takže výsledkem je silně halucinogenní zážitek, pastva pro oči, odpočinek. Takový vizuální chillout. Nemluvě o tom, že na festivalu bude spousta dekorací, projekcí a podobných vizuálních prvků.

Předpokládám, že už jste se dneska dostali do fáze, kdy si žádnou párty bez vizualizace ani neumíte představit... Odkud tedy Matěj alias Spord bere inspiraci?

Spord: Je to tak, mně by ty akce připadaly hrozně prázdné. Každopádně já vycházím z graffiti, hodně mě ovlivnil Berlín, např. Kacao, Akim, Phos4, TCK a podobní umělci. Sleduju hodně vizuály zahraničních festivalů a jejich pódia, která jsou úplně o něčem jiném než tady. Baví mě třeba Saudek, Born, občas si zajdu na výstavu, ale není to vyloženě o tom, že bych se po tom pídil, protože se v tom pohybuje tisíce jmen... Dnes už čerpám prakticky ze všeho, co mě osloví. Musím ale říct, že nejsem vyloženě kreslíř, starám se spíš o písmo, grafiku a tak. Pro mě bylo každopádně spojení se Spiritual sound system hrozně přínosný. Já jsem už předtím jezdil na nejrůznější techno akce, ale nikdy jsme nebyli schopní se domluvit na tom, kam to přesně směřovat... Pak jsem poznal tuhle partu a nakoplo mě to zase zpátky k tomu začít něco dělat.



V praxi to tedy funguje tak, že se s předstihem jedeš na to místo podívat a začneš vymýšlet věci přesně na míru danému prostoru?

Spord: Přesně tak. Vždycky si dopředu naměřím, jak bude široké a vysoké šapito, jak je na tom stage, tomu se pak daná dekorace uzpůsobuje, můžu si vytvořit i 3D model, ale stejně se pak všechno finálně řeší až na místě... Je mi hodně blízké, že jsme opravdu malá parta lidí, takže si o všem rozhodujeme sami a jsme schopni se na věcech domluvit. Všechno, co dělám, je z recyklovaného materiálu, protože tím, jak s reklamou pracuju i v každodenním životě, mám přístup k nejrůznějším dekoracím a než je vyhazovat, můžu je pro Acideliku přebarvit a zužitkovat k dalšímu použití, což je fajn. Vlastně se snažím co nejméně kupovat nový materiál, který by se měl po akci jen tak jednoduše vyhodit, přijde mi to škoda...

Když jsme u toho recyklování, jak to vlastně máte na Acidelice pořešené se vším odpadem, který návštěvníci vyprodukují? Také recyklujete? Máte na to nějaké dobrovolníky?

Samozřejmě vše po akci poctivě uklidíme, vytřídíme, třeba holky od nás po festivalu rozeberou jednotlivé pytle a v rukavicích všechno pečlivě roztřídí tam, kam to skutečně patří. Takže takový Glastonbury model, jen v mnohem menším měřítku. :) A musíme pochválit i lidi z publika, kteří každé ráno ten areál obejdou, dojde jim, že je něco špatně, a vysbírají odpadky, které se tam různě válí... Navíc i všechny, co u nás prodávají jídlo i pití upozorňujeme, ať se co nejvíc obejdou bez plastů, takže v kuchyni se vše dává normálně na talíře, vege kuchyně využívá papírové tácky a tak podobně.

Jaké informační kanály před akcí k propagaci používáte? Facebooku se asi nevyhnete...

Bohužel nevyhneme, což mě mrzí, protože pro mě je to metla lidstva. :) Nejvíc mi vadí, jak je na těch lidech už poznat, kolik času na něm tráví a co není na Facebooku, to pro spoustu lidí vlastně neexistuje. Ale jinak klasicky NYX, Radio 1 a old skool cesty typu letáky, nálepky, pouliční výlep s plakáty a spoléháme i na šeptandu mezi kamarády. Musím zmínit, že nás taky těší, že se do události hlásí i lidi z různých jiných sound systémů, kteří i přesto, že hrají úplně jinou muziku, se za námi rádi přijdou podívat...

Letošní Acidelika se koná v Miličíně, takže se nabízí další otázka. Za ty čtyři roky jste vystřídali jaké lokality a proč zrovna Miličín?

Dvakrát se konala v Příbrami v kempu Věšín, dvakrát v Berouně v kempu Plešivec, ale tam už se žádná další akce pořádat nebude, protože se z toho stala nějaká instituce pro pejsky, a teď jsme se vrátili na místo, kde byl vlastně před patnácti lety náš Spiritual sound system založen. Je to pro nás velmi milá situace, protože k tomu kraji máme opravdu hezký vztah. Většina z nás se zde poprvé potkala a poznala a také jsme zde dělali dnes již legendární Spiritual Free Party ve Voticích, které leží vedle Miličína. Tento kraj považujeme tak trochu za domácí půdu. Máme zde příbuzenstvo i mnoho přátel. Také tu je sklad naší techniky a dekorací a jezdíme sem ve volnu relaxovat. No a nyní se po mnoha letech do tohoto kraje vracíme a to hned s naším milým projektem Acidelika. Táborová osada Miličín se nachází přímo uprostřed lesa, jsou u něho hned dva rybníky, vyloženě pohádka... Za stan i možnost parkování navíc nechceme žádné další peníze, což dělá dnes málokdo.

Jak se potýkáte s u nás rozšířeným nešvarem v podobě guestlistu? Také ve vašem případě na něm chce každý být, nebo už mají lidi soudnost a chápou, že tohle není zrovna nic výdělečného, a tak vám Acideliku rádi podpoří, aby na ni za rok mohli přijet znovu?

My naštěstí řešíme přesný opak... Ti, kteří by měli být na guestlistu, tak chtějí platit. :) Takže na guestlistu máme tak maximálně 20 lidí z nejužší crew.

A jak naopak vypadají reakce po festivalech? Další oblíbená činnost všech lidí na internetu, kteří mermomocí hledají chyby...

Kupodivu nepřichází žádná negativa. Většinou nás lidi chválí a když je té chvály málo, tak si říkám, že bylo možná něco špatně. :) Snad jen po jedné zimní edici v Hale 36 si lidi stěžovali, že byly fronty na baru, což se při počtu 800 lidí v úzké hale dalo tak nějak i očekávat dopředu. Ale jinak vážně nic...

Kdo je letošním headlinerem? Při pohledu na leták je na prvním místě Australan Anklepants, o němž jsem, ačkoliv žiju muzikou ve dne v noci, ještě neslyšel... O koho tedy jde? Další splněný sen pro Acideliku?

Z toho si nic nedělej, on ho tady nezná nikdo a Acidelika je od začátku založená na tom, že k nám vozíme jména, která u nás nejsou známá, zatímco všude po světě ano. Přišlo mi, že k nám jezdí pořád dokola Chris Liberator a spousta dalších a já už si od svých DJských začátků  kupuju desky úplně jiných a podle mě i daleko zajímavějších producentů a rád bych je u nás prostřednictvím Acideliky postupně představil. Také proto Acidelika vznikla. A konkrétně vidět Anklepantse live, to je opravdu zážitek na celý život. V jeho případě nemá smysl škatulkovat, takže je to člověk, který hraje elektronickou muziku, má k tomu speciální kostým, na obličeji masku, která má místo nosu chobot v podobě velkého penisu, používá mikrofon, který funguje jako sampler, a tak svůj hlas různě deformuje, opakuje, z compu pouští beaty, takže opravdu performance se vším všudy. To musíš vidět! A když ne live, tak si dej aspoň jeho Boiler Room. Nám se to tak strašně líbilo už jen tím, jak je to originální, že jsme ho prostě museli přivézt i přesto, že se nejedná o techno...

Na koho dalšího se ty osobně těšíš?

My jsme si vždycky zakládali na tom, že nechceme úplné nováčky a lidi, co jsou právě in, ale spíše ty, kteří skládají muziku už dlouho, takže ze Států dorazí legendární Paul Birken, který by se dal srovnávat třeba s hvězdností Neil Landstrumma pro Evropu. Pak přijede právě kamarád Neil Landstrumma Tobias Schmidt, kterému je skoro padesát, má spoustu vydaných vinylů za sebou, pracuje přímo v prodejně s mašinkami, takže svůj zvuk neustále zdokonaluje, a ve svém věku zahraje takový set, že by kdejakého mlaďase s patkou, strčil do kapsy.

Možná jsem se na to ptal už minule, ale jaké máš nesplněné sny? S kým by sis jednou chtěl na Acidelice podat ruku?

Já už jsem si ten sen vlastně splnil, protože pro mě je Neil Landstrumm opravdový vrchol - měli jsme ho tady třikrát a nikdy nás nezklamal... Určitě je teď v našem hledáčku pár jmen na další Acideliky, ale chci to nechat jako překvápko pro naše fanoušky.

Ptal se myclick v květnu 2016.

foto: gusman + archiv

5. ročník mini festivalu Acidelika se koná 10. - 12. června v kempu Miličín.