Philip T.B.C. "Polovina úspěchu je dneska to, jak se člověk dokáže prodat..."

Než začneme, tak jak se ti daří, Filipe?

Mám se super, zrovna jsem se vrátil z hor, konečně jsem se po dvou letech dostal na prašan trochu si zajezdit, takže paráda. Fakt nevím, čím to je, ale "freeridy" v prašanu mě něčím tak neskutečně nabíjí, že si to sám neumím vysvětlit. Tomu se může rovnat maximálně super muzika nebo cestování.

Na hudební scéně se pohybuješ už řadu let... Dokázal bys říct, jak je to dlouho, a vzpomenout na nejlepší moment z tohoto období?

Mám pocit, že to bude od roku 1998, takže to máme nějakých osmnáct let - po hudební stránce už jsem tedy plnoletej. :) A nejlepší moment? To je těžký takhle říct, ale určitě jeden ze zásadních momentů byl, když jsem předskakoval Prodigy dvakrát po sobě zhruba po dvou měsících, a zahrál si před asi největším "crowdem". Na Pohodě tenkrát bylo asi 30.000 lidí pod pódiem - málem jsem si z toho káknul, než jsem vylezl na stage - vůbec nebyl vidět konec toho davu, prostě masakr! Jinak těch "zásadních" momentů bylo hodně, například vydání prvního alba "Audible Thoughts" a první feedback od fanoušků na vlastní produkci.



Tím se dostáváme k další otázce. Máš na kontě dvě alba pod jménem Philip T.B.C. - "Audible Thoughts" a "Kokoro No Hibiki", na druhém jmenovaném hostovala i Elsa Esmeralda. Jak ses dostal ke spolupráci s touto zpěvačkou a vůbec i s ostatními hosty na albech?

Elsu Esmeraldu jsem potkal na jednom festivalu na Slovensku, kde hrála společně s London Elektricity, oslovil jsem jí a dal jí svoje CD. Následně jsme si začali psát, Else se líbily moje skladby, takže jsme se domluvili, že bychom spolu udělali pár věcí. Tuším, že v současné době jich společně máme pět. S ostatními lidmi, kteří mi následně dělali třeba remixy, a se kterými pak vznikla i další spolupráce, jsem se již částečně znal, protože jsme se potkávali různě na akcích, nebo mi někdo někoho doporučil, takže jsme se domluvili a udělali spolu nějaké věci. Většinou jsem pak už oslovoval jen lidi, které jsem tou dobou znal a nebo mi je někdo doporučil...

Ještě se vrátím k tvému poslednímu EPčku "Genius Curve"... K titulní skladbě vznikl i videoklip. Jak probíhaly práce na něm a kolik ti jeho příprava zabrala času?

Tenhle videoklip točil můj kamarád Tomáš Moravec a byl to vlastně jeho úplně první hudební videoklip - do té doby dělal hlavně potápěčská videa, jelikož se věnuje hloubkovému potápění. Ten to vlastně celé vymyslel a mojí ideou bylo, aby se to odehrávalo v Praze. Vybírali jsme tedy nějaké zajímavé lokace, které se ke mně nějakým způsobem vážou, takže třeba i tady na střeše našeho paneláku jsme točili pár záběrů - máme tu totiž krásný výhled na Prahu. Celé se to víceméně natočilo během jednoho dne, kdy jsme s Elsou Esmeraldou měli koncert, a ona přiletěla o den dřív, abychom mohli společně natáčet. Pak jsme ještě věnovali asi jeden den dotáčení záběrů se mnou, nastalo stříhání a postprodukce. Myslím, že klip se moc povedl a jsem s vizuální stránkou a barvama moc spokojenej, přičemž to určitě nebyla naše poslední spolupráce!




Dále vznikly i remixové verze tohoto EPčka, jedna spíše na downtempo vlně, druhá drum´n´bassová... Můžeš nám o nich něco říct?

To byla v podstatě podobná "story" jako u alb, ke kterým také vznikly jejich remixové verze. Mám to rád, protože se díky tomu dostaneš k zajímavým lidem, může začít fungovat nějaká vzájemná interakce, navzájem si pak můžete dělat remixy, navážeš díky tomu zajímavou spolupráci a může tě to jen a jen posunout o krok dál. Nikdy se nevrátíš zpět, když děláš nový věci... Lidi, které jsem oslovil tentokrát, jsem více méně zase znal už z dřívějška. Kalipa jsem tu měl na Bassmaticu, a zval jsem ho v podstatě na doporučení přes Josefa Sedloně, Mindscapa jsem znal už delší dobu, a vlastně i celou tuhle maďarskou partičku, protože jsem je tu měl na pár akcích a už dlouho se na scéně potkáváme. Většina remixů vzniká po internetu, kdy si napíšeme, pošleme si stopy a pak už je to na remixérovi, jak se s tím popere. Když chci s někým dělat hudbu, tak mám ale mnohem radši, když si spolu můžeme sednout tady ve studiu a dát hlavy dohromady. Ten člověk je totiž v nějakém rozpoložení, což se prakticky pokaždé na skladbě podepíše... Mám prostě rád osobní přístup, každej má na věc svůj pohled a mě baví ta vzájemná interakce přímo během tvorby, kdy to z tebe tryská a ty se to snažíš nějak uchopit a zpracovat. Ne vždy se to povede. :) U lidí ze zahraničí to ale bohužel kolikrát tak snadno nejde... Sám jsem byl příjemně překvapen, kam až se moje produkce dostala - člověk vlastně nemá vůbec páru, kdo ty jeho věci poslouchá a furt si myslí, že je jen zavřenej tady v tý český bublině. Jenže díky internetu, webovejm portálům jako třeba SoundCloud nebo Bandcamp a streamovacím službám typu Spotify a další najednou zjistíš, že tvoji muziku poslouchají lidi na druhém konci světa. Mně se najednou začali na remixy ozývat lidi z Kanady, USA, Španělska, Rumunska a dalších států... A když se pak člověk podívá na geografický rozložení, kde všude poslouchaj jeho muziku, je příjemně překvapený, kde všude ho znají, poslouchají a hrajou v rádiích. Například dnes mi přišly od labelu přehledy ze Spotify a Deezru a tam převažovaly země jako USA, Holandsko, Španělsko, Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko, Finsko, Švédsko, Polsko, Německo, Velká Británie, Kanada a spousta dalších... Čuměl jsem na to jak péro z gauče!

V současné době máš i nový projekt Filip Foreigner. Jak k tomu vlastně došlo a co s tímto projektem chystáš?

Tento projekt vznikl minulý rok v létě, kdy jsem byl v Barmě a Kambodži na cestách, vyčistit si hlavu a nabrat další energii. Tam vlastně vzniklo jen jméno a samotný projekt vykrystalizoval po mém návratu. Přivezl jsem si nějaký samply a materiál na zpracování a když jsem k tomu ve studiu sednul, tak mi z toho začaly lézt rovný beaty, což mě samotnýho dost překvapilo. :) V Barmě, když cestujete jako cizinec autobusem, píšou vám na lístek vaše jméno. Jenže, jak tam mají úplně jiná jména, jazyk a abecedu, tak nemohli poznat, co je u nás křestní jméno a co příjmení, takže tam pokaždé psali Filip Foreigner, načež jsem si pak říkal, že by to byl docela dobrý název pro nějaký hudební projekt. Uložil jsem si ten název do paměti a říkal si, že se jednou určitě bude hodit. Po návratu do Čech jsem pak začal zpracovávat materiál, co jsem si přivezl, a lezly mi z toho furt nějaké rovnější beaty, a tak jsem si říkal, že D´n´B fanoušky jsem svou experimentální produkcí zmátl už docela dost, takže jsem založil nový projekt, kde vlastně dělám víceméně rovné věci. Mám teď rozdělaných nějakých 5 tracků, které bych rád vydal v podobě EPčka. EP pokřtíme 15. dubna v Crossu na akci Bassmatico, kde vystoupí Emika, ale i spousta dalších zajímavých jmen. 



Tvůj další "vedlejšák" se jmenuje Slippery Jack... Ten je na tom momentálně jak?

Slippery Jack vznikl asi před třemi lety a je to náš společný počin s J Lock. V prosinci 2014 jsme vydali debutové EP "Sitting In Shadow" a dostali na něj od hudebních odborníků většinou kladný ohlasy. Celkem dost se to hrálo na českém Radiu 1 a dokonce jsme se s EP dostali až na britské kultovní BBC Radio 1, což nás moc potěšilo. Na EP hostoval britský zpěvák Pat Fulgoni (spolupracoval s Keeno, High Contrastem, Camo and Crooked, B-Complex a dalšími) a v jednom tracku moje oblíbená Elsa Esmeralda z London Elektricity. Momentálně připravujeme druhé EP a náš zvuk se maličko změnil.

Nakousl jsi to cestování a tím mi nahráváš na další otázku. Kde jsi byl naposledy a kam se chystáš teď?

Naposledy jsem byl v Barmě a Kambodži, ale právě Barma mě naprosto uchvátila, protože ty lidi jsou tam naprosto úžasný, samozřejmě i ta příroda je fascinující, máš tam hory, prales, moře, poušť, prostě všechno, ale lidi byli ten největší "highlight". Za ten měsíc strávený v Barmě jsem nezaregistroval jedinou negativní zkušenost. Všichni tam jsou hrozně přátelský a tím, jak je ta země vlastně otevřená chvilku, jelikož tam byla dlouho válka a diktatura, tak lidi jsou neuvěřitelně šťastný, že se prostě už neválčí a že mohou žít v míru. Barmu rozhodně doporučuju všem dobrodružným povahám, protože to tam zatím není moc turisticky "přívětivý". Tím mám na mysli, že tam nejsou vybudovaný moderní hotely a nejezdí tam luxusní autobusy. Je to prostě ještě ta "syrová", turistou málo poznamenaná, Asie, kterou mám rád. Momentálně nevím, kam mě má cestovatelská vášeň zavede příště... Nedávno jsem byl v Maroku a teď musím zase něco dělat, abych pak mohl někam vyrazit.



Máš nějakou zajímavou příhodu z cest?

To je zapeklitá otázka... Příhod je samozřejmě hodně, ale vypíchnu jednu, která se teda nestala mně, ale tak trochu v ní figuruju. Mojí kamarádce, která odjížděla do Indie, jsem doporučil jedno místo v Himalájích, odkud se vyráží na treky po horách. Je to taková vesnička, v níž je pár lidí, kteří dávají dohromady skupiny, s nimiž pak vyráží na treky do hor. Po návratu mi vyprávěla, jak sedí u jednoho člověka v domě, domlouvá si tam trek, jenže oni od ní chtěli fotku na povolení pro vstup do té oblasti. Ona fotku pochopitelně neměla, a tak jí jeden ten chlápek říká, že jsou v Indii, že to není problém a že se to nějak udělá jako vždycky. Ukázal tedy na stůl, kde byla hromada fotek pod sklem, ať si prostě jednu vybere a že tu potom použijí pro to povolení. Koukala na všechny ty fotky a vtom objevila tu moji, která tam zbyla od mé poslední návštěvy, když jsem si tam taky domlouval tůru po horách. Už mi tedy neříkala, jestli si tu moji fotku nakonec vybrala, ale moje fotka tam prostě zůstala, a oni ji používají pro lidi, kteří také chtějí cestovat po horách. :)

Ty už se na hudební scéně pohybuješ dlouho, ale nezačínal jsi hned s elektronikou... Co ty tvoje punkové začátky?

V době, kdy jsem začínal s punkem, ještě moc elektroniky u nás nebylo, zrovna to nějak akorát začínalo... Bylo mi šestnáct, nebo sedmnáct, kdy jsme se sousedem v Nýřanech založili kapelu a začali zkoušet. Zkoušeli jsme u jeho babičky v garáži, která z toho tehdy moc nadšená nebyla, a časem nahráli i pár skladeb. Takže přes punk, heavy metal a další kytarový záležitosti jsem se pak dostal k Nine Inch Nails a přes to potom složitější cestou k nějaké house music. Následovaly sound systémy, tekno a v té době mi právě jeden kamarád nechal v zástavě mixák výměnou za peníze, který potřeboval na cestu do zahraničí. Následně jsme se ještě se dvěma kamarády z Plzně, kteří tou dobou měli gramofony, začali scházet a trénovat hraní z desek, a tak jsem se postupně prokousal až k tomu DJingu. Pak už následoval breakbeat, techno, house a následně drumandbass...



Jak bys ohodnotil českou elektronickou scénu a kam se podle tebe bude dál vyvíjet?

Nerad takhle něco hodnotím - budu mluvit hlavně o D´n´B scéně, na které se nejvíc pohybuju. Řekl bych, že pořád je to ještě dobrý, ale docela hodně to už zkomerčnělo - D´n´B se hraje na diskotékách nebo v komerčních rádiích, objevuje se v reklamách v TV a podobně. Podle mě je to ale úplně normální vývoj každého hudebního stylu, a pokud je ten styl schopnej pojmout do sebe něco z ostatních hudebních žánrů, což D´n´B umí, tak mě až tak nepřekvapuje jak dlouhou má životnost. Máš tady třeba tvrdý neurofunk, kde jsou zakomponované prvky například z metalu nebo je tu liquidfunk, kde zase najdeš trumpetky a všemožný klavírní prvky, ragga jungle, kterej zase vstřebal reggae a to všechno drum´n´bassu jedině prospívá, takže si myslím, že D´n´B scéna je pořád ještě na dobrý cestě. Techno scénu nebo house scénu si netroufám moc hodnotit, ale přijde mi, že je tady teď zase pár lidí, který do toho začali šlapat a děje se toho celkem dost!

Jaké album v roce 2015 tě nejvíce zaujalo, a jaké je tvoje úplně nejoblíbenější?

Tím, že jsem začal produkovat také nějaké rovné beaty, se ke mně dostala spousta zajímavých jmen z téhle scény. Například George Fitzgerald má skvělou hudbu nebo Leftfield, kteří se vrátili s novou deskou, ze které je stále cítit jejich tehdejší sound, ale současně zní dost moderně. Je toho opravdu hodně - nejnovější deska od Caribou mě hodně baví, Kolsch dělá skvělou muziku nebo Maceo Plex, ale to už je taková legenda, Justin Jay, Ten Walls, Stephan Bodzin, Max Cooper, Claptone, Ishome, Kalipo... Z D´n´B mě dost baví novinky, které dělají Enei, Mefjus nebo měkčí věci od Markyho. Mohl bych pokračovat, ale to bychom tu seděli ještě hodně dlouho. A moje nejoblíbenější deska? Asi takový ty klasiky, jako jsou DJ Shadow nebo DJ Krush - to jsou interpreti, na jejichž deskách jsem vyrůstal a dodnes na ně nedám dopustit.



Sleduješ nějaké české producenty?

Určitě sleduju a poměrně dost. :) V poslední době mě celkem oslovila hudba Nobody - ten dělá hodně zajímavý věci! Z drum´n´bassu to je určitě A-Cray. Ten sice v poslední době nevydal moc věcí, ale našel si svůj zvuk a dělá fakt dobrý tracky. Ale je toho samozřejmě víc. Třeba věci z Krmelec Records mě hodně baví nebo Kiosek Records také chrlí spoustu zajímavých tracků.

Jak dlouho třeba trávíš denně ve studiu?

Vidíš tady tu lávovou lampu? Tak tý trvá zhruba dvě hodiny, než se nahřeje a dá se do pohybu... Dokud fakt zběsile neproudí, tak se snažím neodejít. :) Někdy je to ale trápení, kdy se tu snažím něco vytvořit, ale nakonec z toho nic není. To pak jdu raději dělat něco jinýho. Někdy ta múza přilítne hned, jak k tomu sedneš, a máš track hotovej za pár hodin, jindy ti to zabere třeba půl roku a ten track sedmkrát úplně předěláš. Neumím přesně říct, kolik hodin tu trávím, ale víceméně jsem tu každý den několik hodin. Prostě tolik času, kolik je potřeba. Nic se nemá přehánět. :)



Co bys poradil začínajícím producentům?

Dřív jsem hodně radil: makat a makat a makat. Chce to kus toho talentu a je to taky dost o tom, kolik času tomu člověk věnuje a kolik píle do toho dá. Dneska je třeba taky důležitý věnovat velkou pozornost propagaci a sociálním sítím. V současné době je totiž minimálně polovina úspěchu to, jak se člověk dokáže prodat. Bez sociálních sítí bych se docela rád obešel, co si budeme povídat - facebook je žumpa a kdybych ho nepotřeboval k promu, asi už bych se toho dávno neúčastnil. Pro mě je to totiž fakt frustrující záležitost a myslím, že nejenom pro mě. Představ si, že několik měsíců fakt tvrdě makáš na nějakým projektu, pak to konečně pustíš ven, dáš to na FB a dostaneš 3 lajky. Pak tam dáš nějakou úplnou debilitu a najednou je tam těch lajků 400 a ty se to snažíš nějak v hlavě zpracovat, ale jde to fakt těžko. Povídání o facebooku by asi vystačilo na samostatnej rozhovor, ale zpět k začínajícím producentům! Nejdůležitější je vždycky ten finální produkt, pod kterej je člověk ochotnej se podepsat a na jakej může v konečné fázi být pyšnej, když ho pak někde slyší nebo na něj dostane nějaké ohlasy. Dneska může spousta lidí dělat muziku, té produkce je přespříliš, bohužel ale ne všechno je dobrý a dá se poslouchat.

Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Asi bych vzkázal lidem, aby hlavně zůstali svobodný. Hlavně ve své mysli, protože od toho se vše odvijí. Když budeš štastnej a svobodnej ve svojí hlavě, tak tě nic a nikdo nerozhodí. No a kdyby bylo možný zbavit se vší nenávisti, násilí, závisti, rasismu, nacismu a fašismu, svět by byl hned o dost hezčí místo pro život. Prostě věřte tomu, co děláte a dělejte to nejlíp jak umíte.

Díky za rozhovor.


Ptal se stanjah v únoru 2016.

foto: archiv

Křest debutového EP Filipova nového projektu Filip Foreigner se uskuteční 15. dubna v klubu Cross na akci Bassmatico.

Všechny Filipovy vydané releasy najdete na jeho oficiálním Bandcampu, kde si můžete jednotlivé skladby poslechnout a následně i zakoupit.

Sledujte také:

http://philiptbc.com/
https://soundcloud.com/philiptbc
https://soundcloud.com/slippery-jack
https://www.facebook.com/FilipForeigner/?fref=ts
https://www.facebook.com/Philip-TBC-55972720770/?fref=ts
https://www.youtube.com/user/philiptbc