RECENZE
Hudební recenze: U-Prag – 44 thousand actors /in 16 flats/
Domácí úderka U-Prag se může konečně pochlubit regulérní deskou. Ne že by předtím nebylo co poslouchat – k sehnání bylo její demo –, jenže to se nemůže co do kvality zvuku a především vyzrálostí s aktuálním releasem vůbec srovnávat. U-Prag se na začátku dubna zařadili mezi elitu české elektroniky a navíc ukázali možný vývoj instrumentální taneční hudby.
Podle koncertů a dřívější tvorby je U-Prag nejjednodušší "odhodit" do škatulky zlomených tanečních beatů a porovnávat je se Skyline či Le Pneumatiq. Jenže to by šlo před několika lety, když se Skyline ještě nespřáhli s jednoduchými kytarovými riffy a povrchními melodiemi, a Le Pneumatiq ještě viditelněji nepřesunuli k zábavným diskobrejkům. Blízko tak zůstávají jen Alef Zero, jimž na důrazu ubírá sporé vystupování.
Z instrumentálních tanečních beatů jakoby se vytratil hutný groove, který je i v dnešním softwarovém světě podstatou energie tryskající z libovolně rychlých sekvencí. U-Prag na to zřejmě i přičiněním producentského kmeta Ecsona Waldese nezapomněli a 44 thousand actors se vklínilo mezi to nejsilnější, čím doposud domácí naživo hraná taneční hudba disponuje.
Mnohem víc než kdykoliv předtím se kapele podařilo vycucat energii z kytarových riffů a perkusí. Tedy podle klasického rockového receptu. Jenže na druhé straně zachovali důraz elektronických samplů a v některých okamžicích je dokonce dostali na úroveň akustických nástrojů.
44 thousand actors však není jen o našlapané energii. U-Prag na desce vyzráli z rané zdivočelé jízdy a předkládají sofistikovaný materiál, který sice zpomalil a ze škatulky taneční hudby často přeskakuje ke kvalitnímu elektropopu, ale i ten zní v jejich podání uvěřitelně. I když se U-Prag pouští do jednodušších a líbivějších melodií, nikdy nesklouznou k povrchnosti. I v těch nejnarůžovělejších pasážích zanechávají otisk tanečních parketů.
V jedenácti skladbách na sebe berou U-Prag nespočet podob. Díky rozfázovanému vokálu Radky Slukové a několika málo tónům na klávesách zní ve skladbě Promises jako putující nomádi, v Simon Says zase popouštějí kalhoty až ke kolenům a coby radikální hip-hopeři čerpají to příslovečné flow z riffů basové kytary. Výjimečné místo na desce má i "speed-breakbeatová" Welcome On Board, která na koncertech způsobuje slušné trhání končetinami. Při nahrávání se žádná energie neztratila, a tak i na albu působí skladba zkrocená pod deklamací MCho Skivera J jako vrchol celé prozatímní tvorby U-Prag.
Na albu 44 thousand actors /in 16 flats/ se podařilo zachytit kapelu ve velmi dobré pozici. U-Prag sice promlouvají do velkého počtu žánrů, ovšem nejdou jen po povrchu, jak by se dalo čekat. Nabízejí přehlednou a funkční mapu, podle níž by se taneční elektronika mohla vyvíjet dál, má-li zůstat zajímavá a čerstvá.
U-Prag – 44 thousand actors /in 16 flats/
SubPub Records, 2009
Hodnocení: 85 %