Hudební recenze: Project Serendipity - Crunching Numbers EP

Ačkoliv původně se Paul, který nyní žije v Londýně a tvoří Project Serendipity, angažoval v hardcore punkových kapelách jako Black Tax či Serf Combat, jeho současná tvorba zní v porovnání s tímto žánrem jako melancholická ukolébavka. Ovšem nic se nemění na tom, že o breakcore jde v případě tohoto projektu především. Při poslechu jeho EP Crunching Numbers však mimo cukavé rytmy nejistých hranic narazíte i na prvky ryze ambientní, nebo chcete-li IDM, které se svým charakterem opírají o žánr tzv. chiptune (je to zjednodušeně řečeno vykradený Super Mario Bros. – zvuky charakteristické právě pro videohry). Výsledkem toho všeho je pak poměrně intimní hudební zpověď plná zajímavých a nosných melodií, což v případě breakcoreu není až tak neobvyklé (Aphex Twin, Venetian Snares), ovšem v přístupu k nim lze v případě Project Serendipity mluvit o originalitě, která se v tomto žánru nemusí slyšet tolik často.

Úvodní skladba pojmenovaná jako EP samotné začíná téměř nevinně. Melancholická melodie podepřená akustickou kytarou připomíná spíše rockový žánr, ovšem probublávající rychlé breakové rytmy a postupně se přidávající chiptune elementy dávají tušit, že o novou skladbu z dílny Metallicy rozhodně nepůjde. Následná změť ruchů, noise a velmi zefektovaného lidského hlasu vám s jistotou odpoví, kterýže žánr to přesně posloucháte. Tato pasáž je krátká a po čase jí opět vystřídá onen snově malebný hudební part, při kterém si možná řeknete, vždyť ten breakcore je vlastně mnohem nevinnější, než se název tohoto stylu tváří. Následující "Magic Sideline" je skladba krátká pouhou minutu a sekundu k tomu a je to jediná věc, které příliš nerozumím. Skladby z pera Project Serendipity jsou určitě lepší, než aby mohly začít po minutě nebo i dvou nudit a tak by si jistě zasloužily větší porci své délky. V případě tohoto tracku by se dalo také mluvit o spíše zrychleném breakbeatu, než breakcoreu, ovšem četné glitch zvuky a ruchy napovídají o opaku. I přesto Paul vtiskl do takto krátkého songu mimo experimentální elektroniky snadno čitelný rukopis, který uchopí i méně nároční posluchači.

Jednoduchou, přesto účinnou melodickou linkou obalenou do nejrůznějších zvukových vln přicházejících odevšad se může pochlubit také další track "Passing Trains". Opět zde dostává prostor VGM, tedy video game music, což může být jiným označením pro chiptune. Paul si ve svých skladbách očividně více potrpí na pasáže rozvíjející melodickou stránku jeho tvorby (však se sám často zhostí hry na nějaký ten hudební nástroj), než na rytmicky neuhlazené beaty, se kterými šikovně šetří a když se oboje tyto části zřídkakdy spojí dohromady, je to slast pro uši. Platí to i pro závěrečnou skladbu "This Marker Pen Smells Like Christmas Cake", která je v mých uších snad tou nejmelodičtější a zároveň si v ní nejvíce užijete také ostatních typických ingrediencí hudby Project Serendipity. Škoda jen, že ani tento track nedosahuje délky větší, než pouhé dvě minuty.

Krátkost skladeb nejspíš k produkci tohoto Brita patří, protože i jeho debutové album Linear Lullabies z loňského roku obsahuje celých 32 skladeb. O to pestřejší a barevnější však může jeho hudba být a že tomu tak skutečně je, dokazuje toto EP, které si můžete zdarma a legálně stáhnout z níže uvedeného odkazu. A určitě se to vyplatí, tolik poctivou a upřímnou hudbu je radost poslouchat.

Hodnocení: 92%

Odkaz na stažení EP: http://www.marionette-records.co.uk/mrNET008.zip 

Project Serendipity vystoupí 9. března v Praze, v klubu Chapeau Rouge.

PROJECT SERENDIPITY – CRUNCHING NUMBERS EP
formát: MP3/digital
čas: 9:21
info: www.myspace.com/projectserendipity, www.hollowsoulrecords.co.uk