Glosář: nové desky od B. Fleischmanna, Sylvaina Chauveauho, Telefon Tel Aviv a Booka Shade

NOVÉ ALBUM APPARATA? TĚSNĚ VEDLE…

Možná si ještě vzpomenete, jak si Apparat při nahrávání své poslední desky Walls došel pro cenné rady za klukama z Telefon Tel Aviv. A teď, při poslechu nového alba těchto new orleánských experimentátorů, jejich produkce až nápadně připomíná právě onoho nesměle vzhlížejícího muzikanta z Německa. Náhoda? Možná ne. Jestli ke spolupráci došlo, očividně se Apparat snažil veškerý svůj podíl na tomto albu zamaskovat tím, že jejich desku nevydal přímo na svém labelu Shitkatapult, ale u kolegyně a kámošky Ellen Allien a jejím BPitch Controlu. Navíc nikde v kreditech alba jméno lord-of-the-saschy-ringa nevidím. Ať už tedy nějaká spolupráce mezi TTA a Apparatem proběhla či nikoliv, jeden fakt se nezapře – slyšet je Apparat z nové desky "Immolate Yourself" přesvědčivě. Nehodlám se tu ale pouštět do žádných konspiračních teorií, vždyť na téhle desce v klidu uslyšíte třeba i Nataha Fakea. Ale hlavně, uslyšíte nejlepší desku, co kdy TTA vydali. A pokud znáte obě, které tomuto albu předcházely, můžete se těšit na docela jinačí sound, než jste dosud byli zvyklí. V podstatě je nová deska TTA taneční, dokážete-li tancovat na línými breaky nasáklé skladby. A věřte mi, že dokážete. Na singly plné optimismu, krásných melodií a hravých samplů to prostě ani jinak nejde. Několik skladeb nabídne i hlubší procítěné vibrace bez beatů, sem tam nějaký vokál, ale nosnou částí alba je živná půda pro jejich březnový koncert v Praze, kde s novým materiálem rozhodně nudit nebudou. (pozn. šéfred.: koncert byl z důvodu úmrtí člena kapely, Charlie Coopera, zrušen)

Aktualizováno: S lítostí v srdci bohužel musíme oznámit, že polovička dua Telefon Tel Aviv, Charlie Cooper, zemřel 22. ledna 2009 a březnový koncert v klubu Roxy se z těchto důvodů logicky ruší. Vyjádření jeho hudebního parťáka, Joshua Eustise, naleznete na webu Roxy. RIP

Spaceboss: "Za naši novou desku se nehodláme nikomu omlouvat, nejste povinni ji mít rádi! Prostě jen máte špatné hudební chutě," varovali Telefon Tel Aviv s nadsázkou fanoušky před svým novým a tak trochu jiným albem. Infikace/inspirace soundem Apparata, se kterým sdíleli studio při nahrávání Walls, je nepřeslechnutelná. Na nějaké prvoplánové obšlehávání od Saschy Ringa ale rovnou zapomeňte. Zastřené vokály, intenzivní zvukové plochy balancující někde mezi totální depkou a absolutní euforií, občasné pošilhávání k 80´s jsou jen zlomkem toho, co vás na Immolate Yourself zaháčkuje a nepustí. Pop music pro 21. století.

ROCKOVÁ SÍLA ZABALENÁ DO UHLAZENÉ ELEKTRONIKY

Za stejnou dobu, za kterou Telefon Tel Aviv vydali alba tři (anebo čtyři počítáte-li i jejich kompilaci s vlastními remixy), stihl Bernhard Fleischmann celých sedm dlouhohrajících kousků. Že by Rakušané byli pracovitější Američanů? Přesto i s takto obsáhlou diskografií nás Bernhard navštívil dosud jen jednou a příliš mnoho lidí to ani nezaregistrovalo. Fleischmann je docela jinačí muzika, než třeba TTA a obávám se, že v našich končinách nemá tolik příznivců, kolik by si snad zasloužila. Je více experimentálnější, je v ní cítit indie rock a do hudby samotné se promítá neuvěřitelná skromnost a nápadná introverze tohoto umělce, jakou zažijete ponejvíce na jeho sólových koncertech. Jeho nové album Angst Is Not A Weltanschauung! nabízí devět promyšlených skladeb, ze kterých je cítit mimo elektroniky také hodně organických elementů, za kterou mohou četně využité hudební nástroje od klavíru přes kytaru až po třeba harmoniku. Bernhard sám se nebojí zpívat a to hned ve dvou skladbách. V jiných mu vypomáhají hosté, z nichž nejpůsobivěji na mě sálá hrdlo folkové zpěvačky Marilies Jagsch, taktéž působící v Rakousku. Tahle hudba je hodně o pocitech, ostatně která z Fleischmannovi diskografie není. Jistě ji využijete ve chvílích klidu a relaxace, možná ve vás vybudí pocit melancholie, možná při jejím poslechu nebudete chtít být sami, ale určitě ve vás nezanechá pocit, že to byl ztracený čas.

Spaceboss: Rakouský hudebník s úchylkou pro temnější elektronické struktury a mollové tóniny, na svém v pořadí sedmém albu, jak jinak než opět pro Morr Music, v až nečekaně popové poloze. Víc klasického písničkářství, vokálů, hostů a přímočařejších melodií, méně elektroniky - to je to, oč tu běží. Ale vlastně.. proč ne? Do kapsy Angst is not a Weltanschauung sice předchozí Fleischmannovo elpíčko Humbucking Coil nestrčí, i tak by jste si na něj ale měli na poličce udělat místo. Už jen kvůli té zakonzervované vídeňské atmosféře.

RECYKLOVÁNÍ SE NETÝKÁ JEN ODPADŮ. POZITIVNÍ DOPAD MŮŽE MÍT I NA HUDBU…

Tyhle skladby budete znát. A nejednou jste na ně určitě pařili někde v klubu, v lepším případě přímo na jejich koncertě. Loni na Creamfields jste to ještě mohli stihnout. Já si je dal také na podzim ve Vídni a tam byli ještě tvrdší. Přesto směle pasují k lednovým downtempovým deskám a to díky internetovému releasu jejich skladeb upravených právě pro potřeby obýváků anebo chill-out roomů. Však Booka Shade na svých singlech a také řadových skladbách ve svých třech dosud vydaných albech s melodiemi nikdy nešetřili a možná vás to i napadlo, jak by tyhle pecky zněly v nějakých jinačích, klidnějších úpravách. Už dost přemýšlení, album Cinematic Shades (The Slow Songs) nabízí třináct skladeb v úpravách vhodných třeba i pro stříbrné plátno. Taková "Night Falls" ve smyčcové verzi si o to právem říká. Co kvituji velmi, je zařazení skladeb ze všech jejich desek, páč třeba na té druhé, v limitované edici se záznamem živého koncertu, se jaksi na jejich rannou tvorbu zapomnělo. A zapomíná se na ní doteď, což je škoda. Memento není o nic slabší, než Movements či The Sun And The Neon Light. Největší fláky jako "Mandarine Girl" nebo "In White Rooms" tu nenajdete, za to ovšem celé "slow" album rozjíždí skvělý Trentemollerův remix skladby "Outskirts". Ostatní skladby už jsou ve verzích od samotných autorů. Možná by nezaškodilo i některé jiné skladby nechat předělat producenty, kteří se downtempu věnují více a měli by na skladby určitě o poznání jiný pohled. Booka Shade to však sami zvládli s přehledem také. Je to recyklace, ne že ne, tahle ovšem má v mých očích jistý smysl. Booka Shade měli vždycky ke klasickému tuckoidnímu projektu daleko a tímto albem to jen stvrdili. Navíc kdo neholduje tanečním beatům, může mít teď k tomuto projektu přeci jen o něco blíž.

Spaceboss: Tech-electro-houseoví hitmakeři Arno Kammermeier a Walter Merziger aka Booka Shade offbeatově ukončující rok 2008. Filmově znějícími songy, melancholicky, ale hlavně recyklačně. Dva nové přírůstky v jejich diskografii - lehce zapomenutelná "Paper Plane" a Trentemollerův remix "Outskirts" nebezpečně podezřele připomínající jeho vlastní "Take Me Under Your Skin" + 11 dříve vydaných skladeb jsou i na digitální album trochu málo. Dva bodíky si BS ale přeci jen zaslouží. Za i po 2 letech stále kurevsky dobře znějící string verzi "Night Falls" od Larryho Golda.

ELEKTRONIKA TÉMĚŘ BEZ ELEKTRONIKY

V případě francouzského producenta Sylvaina Chauveauho není možná vhodné používat slovo elektronika v souvislosti s jeho hudbou. Byť žánry jako třeba ambient do elektroniky patří, Sylvain ji ve svých nahrávkách používá jen velmi zřídka. To už spíš na svých vystoupeních se bez ní neobejde. Nicméně alespoň malý náznak elektroniky najdete i na jeho nejnovějším hudebním díle, albu The Black Book Of Capitalism. Necháme-li stranou otázku, co tímto názvem chtěl Sylvain světu sdělit, tak tato deska nabízí více jak tucet nových skladeb, kde pokud by vás ve výše představených albech rušily právě ony elektrické vlivy nebo snad automatické bicí, tady najdete jejich náznaky maximálně pod lupou. Nekonečně možné variace s klavírem, smyčci, kytarou, harmonikou a dalšími nástroji, různě zbarvené plochy, sem tam méně rozpoznatelné ruchy, náznaky vokálů a jen minimum čehokoliv připomínající sled jedniček a nul. Nová deska Sylvaina je obdobná jeho předešlým počinům a s rychlostí, s jakou vydává své alba (za poslední rok jde už o třetí dlouhohrající desku) by se mohlo zdát, že kvantita lehce zastiňuje kvalitu. Ovšem tady skutečně nejde o elektroniku, která je s častým vydáváním desek většinou na křížku. Moderní, chcete-li vážná hudba má opravdu nekonečné možnosti a chopí-li se jich někdo, jako třeba právě Sylvain Chauveau, nemůže to dopadnout špatně. Však i na ploše celé desky, která je v rámci hudebního žánru kompaktní, se mnoho skladeb od sebe liší jako den a noc. V jedné skladbě vás chlácholí romantický a snový klavír, v druhé vás v ponuře studené atmosféře překvapí nefalšované hudební porno včetně autentického vzdychání. I to umí Sylvain, do kterého bych to ještě donedávna rozhodně neřekl.

Spaceboss: Ambientní deska, kterých na boomkatu, vychází každý týden dvacet doplněná nezbytným pseudo-intelektuálním PR průjmem. Xtý pokus o to vytěžit z propojení klasiky a elektroniky něco nového. Ne geniální, ne špatný, zkrátka něco mezi. Úvodní klavírní tracky znějí jako by vypadly z nejnovějšího dílu Cafe Del Mar (takže nic moc), nejsilnější momenty album naopak zažívá ve chvíli, kdy si Chauveau rozpomene na své francouzské hudební kořeny ("Un Souffle Remua La Nuit"). S/M samply "vylepšená" "Je Suis Vivant Et Vous Etes Morts" je pak jasným důkazem, že Sylvain hudebně občas neví kudy kam.

Telefon Tel Aviv – Immolate Yourself: 91% (Spaceboss: 9/10)
B.Fleischmann – Angst Is Not A Weltanschauung: 93% (Spaceboss: 7/10)
Booka Shade – Cinematic Shades (The Slow Songs): 76% (Spaceboss: 2/10)
Sylvain Chauveau – The Black Book Of Capitalism: 90% (Spaceboss: 5/10)

PS: Pokud by vám ani tato čtveřice desek nestačila ke zpříjemnění vrcholu letošního zimního období, nemohu určitě nezmínit nové album mexického producenta/skladatele Fernanda Corony alias Murcofa, kterému přednedávnem vyšlo nové album The Versailles Sessions. To se už na první pohled pro znalce jeho diskografie liší od jeho albových předchůdců – název alba nezačíná na písmeno, které obsahuje Fernandova přezdívka. Po hudební stránce ovšem o žádné překvapení nejde. I když vlastně ano. Kde se v Murcofovi stále bere tolik hudební fantazie a naprosto stěžejních nápadů? Jestli předchozí Cosmos byla deskou báječnou, The Versailles Sessions je dech beroucí soundtrack k nejúžasnějšímu filmu, který si jen vaše fantazie umí vymyslet. A těch filmů může být kolik jen budete chtít, však s touto moderní a experimentální vážnou kompozicí se fantazie trénuje jedna radost.