Recenze: Groove Armada - Soundboy Rock

Existuje 7 důvodů, proč poslouchat nové album Groove Armady:

Důvod první - Groove Armada je zpět. Na tři roky se odmlčet a pak vydat dlouho očekávané album je určitě nevděčný úkol pro jakékoliv hudebníky, byť dosahují kvalit jako duo Cato & Findlay. Oba dva se během té doby věnovali svým sólovým projektům a tak zcela nezaháleli, byť to zdaleka nebyl klasický zvuk GA. Už ale při prvním letmém poslechu nového alba Soundboy Rock zjistíte, že žádná pauza je nerozhodila a stále jim to šlape tak jako dřív.

Důvod druhý - návrat ke kořenům. Jestli se v případě poslední desky Lovebox (nepočítám-li výběr Best Of) našel někdo, komu snad nesvědčilo množství kytarově laděných skladeb, pak může jásat dvojnásob. Soundboy Rock se pocitově blíží spíše k deskám jako Goodbye Country (Hello Nightclub) a jejím předchůdcům. Ne že by snad nové album bylo čistě syntetické bez náznaku života. Velký prostor tu dostaly smyčce, žestě a také ty kytary, ale v porovnání s některými rockově laděnými songy z desky předešlé tu v podobném ražení žádnou takovou nenajdete. Prostor alba si na půl rozdělily skotačivé songy ve stylu třeba Basement Jaxx a romanticky procítěné balady.

Důvod třetí - není house vše, co se housem nazývá. Pro bezpečné nalezení tohoto alba v regálech obchodů bych určitě zašel do oddělení houseu, ovšem v křišťálové podobě tu o tento žánr příliš nezakopnete. Navíc breakbeatem poladěná Save My Soul, hip-hopová The Girls Say, reggaečkem šmrncnutá Soundboy Rock nebo do disca nahozená Song 4 Mutya (Out Of Control) mi dávají jen za pravdu. Groove Armada čerpá hudební inspiraci kde se jen dá a co umí úplně nejvíc báječně, je pospojovat nejmodernější hudební trendy spolu s oldschoolově zněními zvuky. Osobně se mi oldschool v nových kabátcích velmi líbí a Groove Armada ho diktují v přesných hudebních rovnicích.

Důvod čtvrtý - vokály. Těmi je prošpikováno album od shora dolů a alespoň minimální náznak lidského hlasu nechybí ani v jedné z patnácti skladeb v základní edici desky Soundboy Rock. A jestli mají GA cit pro hudbu, pak mají nejspíš dar shora pro výběr vynikajících vokalistů. Výborně sedí hlas například v pohodově znějícím tracku The Things We Could Share v podání Simona Lorda. Jestli je jeho barva hlasu taková i ve skutečnosti, pak si může gratulovat. Nalákat na celebritu tohle album může taky a to v případě skladby Song 4 Mutya, která byla napsána pro bývalou členku dívčího, nyní již tria Sugababes. Nejvíce si ale užijete vokály v pomalejších skladbách, jako třeba v baladě What´s Your Version, kterou jemným, přesto mužným hlasem nazpíval Jeb Loy Nichols.

 Důvod pátý - v jednoduchosti je krása. Na tohle tvrzení se můžete vždy spolehnout. V tomto případě žádné výjimky pravidlo nepotvrzují a jsou si toho vědomi i Andy s Tomem. Třeba ve skladbě Get Down, která je krom refrénu tvořena pouze beatem a ženským rapem. Jen v refrénu je krátký klávesový motivek seskládaný se vzestupně jdoucími tóny po stupnici. I tohle výborně funguje. Takže ne, že by Groove Armada byla nějak zvlášť líná, ona prostě ví, co na nás platí. Podobně se nemazlí (anebo spíš mazlí?) ani v dalších skladbách, které nejsou kdo ví jak náročné či překombinované. Potom v nich může vyniknout jejich upřímná krása a hravost.

Důvod šestý - dvě skladby. I kvůli dvou  pro mě vyčnívajícím skladbám se vyplatí tohle album pořídit. Save Our Soul - breakbeatový základ rytmu, hudební doplňky v režii electra, klasické houseové backgroundové plochy a do toho naléhavě znějící smyčce. Vynikající track. Lightsonic o pět čísel dál má jedinou vadu. Ty backgroundové plochy začínající tento track jsou naprosto totožné jako v případě Save Our Soul. Pak už ale úřaduje se svým "zpívaným rapem" Mad a v breakovém rytmu doplňuje poměrně oldschool sound této výborné skladby.

Důvod sedmý - neomrzí to. Poslouchejte to kolikrát chcete. No, jen si poslužte. Zkoušejte to od začátku, od konce, zprostředka směrem vlevo, vpravo, jak je jen libo. Soundboy Rock prostě funguje od první chvíle do posledního momentu. Celé album má smysl a odpustit si při jeho poslechu byť jedinou skladbu, tak se celá ta hudební skládanka rozsype jak domeček z karet.

Hodnocení: 90%

Myclick (Techno.cz, Radio Akropolis, XMAG)
Těžko říci, na co a no koho Andy s Tomem mysleli, když se zavřeli do studia a začali pracovat na patnácti kouscích nového alba. Jisté ovšem je, že právě na ně teď budou myslet všichni ti, kteří si alespoň jednou tuhle desku pustí od začátku do konce. Ona je totiž úplně pro každého! Ať už jsou euforické skladby Save My Soul či Paris po vzoru nesmrtelné Lovebox, nebo energické pecky Get Down a Drop That Thing, ti dva zkrátka umí zvýšit vaši pozornost. Navíc se znovu obklopili vokalisty, kteří nosí zlato v hrdle a přitom nejsou vůbec oposlouchaní. Rytmiku rovnou i tu polámanou, ohlédnutí za osmdesátkami, to všechno tu najdete a silné melodie u tohoto šikovného dua už ani nemohou překvapit! Samo intro naznačuje, jak si zároveň důmyslně vyrobili úvod pro svou novou koncertní show - představte si k němu jen tmu, pomalu se roztahující oponu a sílící řev lidí. Iluze je to dokonalá... Zábavné je tohle album od začátku až poslední vteřiny, nemá hluchého místa a pokud by měl mustr pro škatulku Pop vypadat od roku 2007 takto, pak mohu taneční muziku bez ostychu pověsit na hřebík...

Hodnocení 90%

Flyboyeda (Techno.cz, Radio Akropolis)
Nové album dua Groove Armada určitě potěší všechny fanoušky muzikálně zábavné rozmanitosti. V prostoru 15ti tracků toho naleznete fakt spoustu, zvukově perverzní i vyspejslé ragga-disco-breaky, vyklidněné downtempo, early hip-hop, euforické "tuc tuc disco" pocitovky, řízné funky-electro, trochu toho popíku a spoustu prima znějících hybridů. Úvodní Hasta Luego Mr. Fab zas zní jak ze soundtracku k Návštěvníkům… Kucí se toho tentokrát zkrátka nebáli a myslím, že i trochu zariskovali. Je vidět a hlavně slyšet, že se vyvíjí, všechny trendy ingredience si ale recyklují po svém. Jsem příjemně překvapen, že jim sluší i ostřejší (třeba vybrejklé) skladby. Co říct? Je to dobrý, rozjetý, vášnivý, chvílemi zvrhlý ale i sentimentální. Baví mě to, ale ne tak moc, abych tohle dílko zařadil mezi mé Groove Armada srdcovky. Občas mám pocit, že někde něco malinko chybí anebo naopak přebývá, ale to jsou spíš mé subjektivně vnímané choutky. Celkově se jedná o album, za které se Groove Armada boys nemusí vůbec stydět. Pár fanoušků ubude, pár zas přibude, určitě budou i nějaké hitovky. Každopádně: takhle žánrově rozlítané, zábavné a přiměřeně originální album by jim spousta současných (i hvězdných) producentů mohla závidět…

Hodnocení: 80 %

Víte, že...:
- Limitovaná série alba obsahuje další dva tracky navíc. Feel The Same a Hands Up.
- Na pilotním singlu z alba, skladbě Get Down, najdete remixy od electra po drum´n´bass od Henrika B, Calvina Harrise a projektu Stretch & Form.

Video: Groove Armada - Get Down:

Albová diskografie Groove Armady:
1998 Northern Star (Tummy Touch, HOM - House Of Music Records & Tapes)
1999 The Remixes (Jive Electro, Proper Records, Zomba Records)
1999 Vertigo (Proper Records, Zomba Records, Jive Electro)
2001 Goodbye Country (Hello Nightclub) (Jive Electro, Proper Records, Zomba Records, Bulletin International)
2002 Lovebox (Zomba Records, Jive Electro)
2004 The Best Of (Zomba Records, Jive Elecro, Sony BMG)
2007 Soundboy Rock (Sony BMG)




Groove Armada - Soundboy Rock 
formát: CD
čas: 60:41
label: Sony BMG
info: www.groovearmada.com/, www.myspace.com/groovearmada