Recenze: Kosheen - Damage

Nebudu chodit kolem horké kaše. Kosheen všichni moc dobře znáte. Ať už z koncertů celé kapely, které se v Česku neuvěřitelně líbí, nebo z djských setů Darrena a Marka anebo jen z rádií, kde se jejich tvorba také úspěšně zabydlela. Sledovat jejich kariéru je zajímavé, ale nijak překvapující. Ani nemusím pátrat daleko v paměti a srovnám-li jejich hudební dráhu s takovým Mobym (ovšem uberu-li pár milionů fanoušků), tak lze docela jasně charakterizovat jejich hudební směřování. Kosheen se na své první desce představili coby drum'n'bassoví lamači lidských těl. Hity z desky Resist jako Hungry nebo Catch jsou nezapomenutelné. Ovšem stejně jako řada dalších interpretů se ani Kosheen nenechali inspirovat obrovskou popularitou svých ultra-tanečních pecek a s dalším přírůstkem v jejich diskografii šáhli po mnohem klidnějších skladbách.

Druhé album Kokopelli bylo plné downtempa nebo trip-hopu a ukazovalo kapelu i v mnohem kytarovější podobě. Sám přiznám, že jsem si Kosheen už tolik neužíval jen tak při domácím poslechu, ale mnohem raději jsem zašel na jejich koncert, kde nejenom, že ty kytary zněly mnohem lépe, ale kde Kosheen vždy zavzpomínali i na své slavné hity. Jako by se snad Kosheen báli po prvním albu přijít s další taneční deskou, která by mohla být nařčená z vykrádání sebe sama, v případě nového alba je už toto zdá se vůbec netrápí. Kokopelli číslo dvě, tedy nové album Damage je opět plné skladeb pomalého, až baladického charakteru a žánr trip-hopu nebo downtempa vlastně ani nepřekročí. K tomu opět trochu pop-rockový nádech a už ani ty koncerty mě tolik nelákají. Staré drum'n'bassové fláky budou totiž mezi tím písničkářským a rádiovým stylem současných Kosheen působit tak trochu nepatřičně.

Když jsem předtím srovnával Mobyho s Kosheen, možná jsem udělal chybu. On totiž mezi nimi je velký a zásadní rozdíl. Zatímco Mobyho tvorba v posledních letech už zdaleka není o raveových vypalovačkách, stále mě přitahuje a láká. Kosheen změnili styl a dali se podobným směrem, ovšem v jejich tvorbě už postrádám hudební charisma. V první polovině desky Damage to po všech stránkách zachraňuje zpěvačka Sian Evans. Její hlas je nezaměnitelný a i z průměrné písničky, kterých je na albu celá řada, dokáže vymačkat to nejlepší. Ale i ona se časem oposlouchá a jelikož její hlas je po celou dobu stále stejný, jeho síla se postupem času vytrácí a člověk se vyloženě těší na chvíle, kdy poslouchá jen hudbu a ne stále jen ji. V tom vidím pozitivum živého koncertu, kdy přeci jen se její hlas bude postupem času měnit. Skladeb, kde Sian příliš nezpívá, na albu není mnoho. Vlastně jediná taková se nachází až v samotném závěru, balada Your Life. Ještě před ní je další balada Marching Orders, která by vyloženě vynikla, kdyby byla celá instrumentální, což je trochu v rozporu s tím, co jsem psal na začátku. Ale v druhé půlce alba se karty obrátí a o co míň je přitažlivější hlas Sian, o to víc je zajímavější samotná hudební složka skladeb.

První půle je přeci jen o něco živější a pokud vás budou chtít Kosheen v obou svých koncertech roztancovat, nejspíš sáhnou na skladby jako Guilty, Chances nebo na známý singl Overkill. Kosheen se v nich nebojí sáhnout ani po říznějším big beatovém rytmu, ale jsou to spíše výjimky v jinak baladickém albu. Průměrných balad je tu hodně, těch opravdu kvalitních poskrovnu.  Nejlepší kousky pro změnu naleznete v půli druhé, třeba romantická Under Fire s klavírem nebo Cruel Heart s akustickou kytarou a houslemi. A ještě něco. Všude možně se dočtete o této desce kdo ví jak není o trip-hopu. Nečekejte však nějaké zázraky á la Masive Attack nebo Portishead. K těm mají Kosheeni se svými popíkářskými baladami ještě hodně daleko.

Damage, deska průměrná, na pár poslechnutí. Fanoušci už si na mě asi brousí nože. Myslím ale, že existuje mnohem působivější hudba v podobném stylu, ať už jde o výše zmíněné Portishead nebo Masive Attack (ti se alespoň mohou pochlubit relativně čerstvou muzikou) nebo hudbu Björk (ta co nevidět vydá také další desku) a dalších. Kosheen se prostě dali na trochu nudnější hudební dráhu, kterou jim schramstnou rádia a na kterou přilákají masy lidí. Mě už ale ne.

Hodnocení: 50%

Víte, že...: Když už jsem se zmínil o Björk, pak bych mohl zdůraznit, že prví singlem z jejího nadcházejícího alba bude skladba Earth Intruders, která vychází v dubnu na značce One Little Indian. Zajímavostí na něm, kromě hudby samotné, je požitý hudební nástroj "kalimba", známý též jako karimba, likembe nebo thumb piano. Původní jeho název však zní mbira a používá se v hudbě pocházející ze Zimbabwe.



Videoklip k singlu Overkill:

Kosheen - Damage
formát: CD
čas: 62:32
label: Moksha Records
kat.č.: MOKSHA LP04CD
info:
www.kosheen.com
www.myspace.com/kosheen1
www.myspace.com/kosheendjs
www.moksha.co.uk