Film Sluneční stát

Místo: Ostrava. Čas: teď. Situace: čtyři kámoši právě přišli o práci a je jasné, že v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice žádnou slušnou nenajdou. Na pracáku sice zůstaly ještě nějaká místa, ale, řečeno slovy jednoho z hrdinů, "to bude nějaký ojeb". Takže co se bude podnikat? Bude se podnikat.

Učitel: "Váš syn se chová arogantně. Minule mi před celou třídou řekl, že jsem kokot. A jak já jsem před nimi vypadal? Jak kokot."

Karel (Oldřich Navrátil), Tomáš (Ivan Martinka), Vinco (Luboš Kostelný) a Milan (Igor Bareš) v dražbě od bývalé firmy odkoupí "svoje" auto, Milanův nezletilý syn s plakátem Indyho a Wiche na skříni ho pomaluje nijak oslnivým ale solidním graffiti a jde se na to. Pakliže čtyřlístek, kde všichni jsou drsným Bobíkem a nikdo není zženštilou Fifinkou, očekával, že to nebude zrovna jednoduché, realita jejich nejhorší obavy ještě předčila.

Film režiséra a scénáristy Martina Šulíka (Krajinka, Zahrada, Orbis Pictus) a scénáristy Marka Leščáka (vypomáhala i Alice Nellis, která se za odměnu mihne v roličce hlídající sestřičky) není o tom, jak parta nezaměstnaných ke štěstí přišla. Téma Slunečního státu je daleko prostší, je prostě jen o partě nezaměstnaných. A především o Ostravě. Tenhle (můj!) "region razovity" hraje jednu z hlavních rolí.

Ostravák má proto při sledování Slunečního státu velkou výhodu. Jednak se některé scény odehrávají na místech, které dobře zná, protože hned za rohem je oblíbená hospoda nebo bydlí babička. Jednak se může bavit hláškami, které zná stejně dobře. Což je taky důvod, proč jsem se v pražském kině chvílemi smál docela sám.

I když ve scénách z hospod hrají výhradně "ostravské" kapely (Buty, Rock’n’roll Band Marcela Woodmana), není Sluneční stát čistě filmem pro Ostravu. Tím chci říct, že se budete bavit, i když Ostravu znáte jen z nějaké té návštěvy. A není vyloučeno, že se budete bavit, i když si nejste tak úplně jistí, kde Ostrava přesně je. Možná vám ale nedojde, proč polovina postav mluví slovensky a proč mluví všichni strašně moc sprostě.

Sluneční stát rozhodně není natočený tak, aby se zalíbil především chacharům. Přestože je ostravský multiplex stabilně druhý nebo třetí nejnavštěvovanější v České republice (a není jediným kinem široko daleko, jak by možná někoho mohlo napadnout), určitě by se strategie cílit film jen na ostravské publikum nevyplatila.

Je to sociální komedie, která se dá interpretovat snad jediným možným způsobem. A sice, i když s vámi osud celkem slušně "jebe", není nutné to hned vzdávat. Závěrečná scéna symbolizuje nový začátek stejně jako prostinký fakt, že není radno brát všechno až tak tragicky vážně. Protože tyhle dvě pravdy jsou obrovské a univerzálně platné kdekoliv na světě, Sluneční stát rozhodně není film "na piču".

PS: Třetí univerzální pravda zní: kvalitní sex – jediná radost chudých.

Radim Bartík

Hodnocení: 70%

Sluneční stát / Slnečný štát
ČR / SR 2005, 95 min
scénář: Marek Leščák, Martin Šulík
režie: Martin Šulík
hudba: Vlastimil Godár
hrají: Oldřich Navrátil, Ivan Martinka, Luboš Kostelný, Igor Bareš, Lucie Žáčková, Anna Šišková
www.slunecnistat.cz