Report z Midnight Sun Sessions s Datarock od Myclicka

Vodku? Děkuji, na mě ještě příliš brzy...

Rozhodně jsem ten večírek nepodceňoval... Respektive svůj brzký příchod na něj. Pokud vám v rámci úvodního dílu do dalšího ročníku konceptu Midnight Sun Sessions mají zahrát hned dvě živá tělesa a desátou vše hezké končí, osmá bude tak akorát. Tradičně zakroucená fronta před šatnou vysílala jasný signál, že sám rozhodně na parketu nebudu, vzhůru tedy pár metrů pod zem! V předsálí jsem minul vizuály na značku alkoholu, bez níž by se tento večer zcela určitě neobešel, šlápl na slámu (nebo to byl ten pravý nefalšovaný šestiřadý ječmen?) a zřejmě se připravil i o ochutnávku nějaké té dobře destilované dobrůtky s novou příchutí - teď mě zajímalo úplně něco jiného. Nevím, zda se jednalo o sál vymetený, ale rozhodně byl prázdný! Tedy až na malý hlouček přímo před pódiem, který chtěl být také u toho... Ale u čeho vlastně? Nástroje už tu byly podle technického rideru rozmístěny, nikdo však na ně nehrál a přitom muzika z reproduktorů poměrně hlasitě proudila. Po basech ani památky, výšky naopak tahaly za uši. Tohle, že je ten sound system, který už tak dlouho dělá radost hudebním fandům široko daleko? A nebo se snad zvukař staral pouze o obě uskupení a pouhého pouštěče cizí produkce postavil záměrně do kouta?

Obě party jedou z Bergenu, dorazí ta, která se dá bez potíží přečíst. :)

V koutě se také pan DJ nacházel. V tom pravém a tam také jednotlivá stříbrná CDčka pouštěl, přičemž na sloveso pouštět je zde kladen důraz. Jednoduše nemíchal... Skladbu nechal mnohdy dohrát až do konce a teprve pak navázal další. Vadilo to však někomu? Těm třiceti před pódiem vyčkávajících a občas si podupávajících určitě ne. Byla to zajímavá hudební směsice, která rozhodně nemohla nikoho urazit, na hitovky se v jeho setu příliš nehrálo, z těch se tu objevila snad jen bláznivá a hravá Tenderoni od dvojice Chromeo. Pokud oslavná tiskovka slibovala pro tento večer ono módní spojení elektroniky a rockové muziky, pak byl výběr DJe trefou přímo do černého. Nebo snad červeného? V půl deváté jsem však poněkud znejistěl... Nějak to nevychází! Pokud by hrály hlavní hvězdy hodinku, jak bývá zvykem, a předskokani o něco méně, přičemž nesmíme zapomínat na přestavbu pódia, i kdyby ta byla seberychlejší, do desáté to jednoduše nestíháme. A skutečně! O deset minut později zleva na pódium vtrhly čtyři postavy v červených teplákách a v mikinách s kapucou přes hlavu a pánové si okamžitě zabrali své dopředu určené pozice. Neměli to zrovna lehké, černé brýle na nose v potemnělém sále nejsou zrovna ideálním pomocníkem. Naštěstí se vše obešlo bez klopýtání po kabelech a zakopávání o comba a jiné důležité propriety. Zřejmě vše na centimetr sedělo podle plánu!

Na pódiu čtyři, na plátně jen dva...

Tou dobou se jako otočením Arabelina prstenu sál obstojně zaplnil, také na ochozech balkónu přibylo množství přihlížejících a že se tahle čtyřka dočkala bouřlivého přijetí, o tom se snad ani nemá cenu rozepisovat. Přiznám se, že jsem v Akropoli ještě nezaregistroval unylou a mdlou atmosféru, že by člověk z tohoto sálu odcházel s rozpačitým výrazem na tváři. Tohle místo má zkrátka svou kouzelnou moc a svůj tajný recept pro výrobu Náladového lektvaru! A jak že se pánové na pódiu mezi tou změtí techniky porvali o pár centimetrů volného místa? Zcela vzadu v jeho levé části na tradičně vyvýšený stupínek usedl za bicí soupravu Ket-Ill, kousek před ním si u mikrofonu svůj prostor střežil s kytarou v ruce jeho parťák Fredrik Saroea. Zcela uprostřed stál teď basák, který však není právoplatným členem tohoto projektu, stejně tak jako klávesák, perkusista, hráč na tamburínu a saxofonista v jednom po jeho levačce. Proto také projekce, která se vzápětí za červenou čtyřkou spustila, znázorňovala v karikaturách jen a pouze Ket-Illa a Fredrika v akci. Zachyceni byli opravdu věrně a pan ilustrátor se s nimi vyřádil. V rukou měli nástroje, s nimiž za svůj život srostli, ovládali je stejně chlupatými prackami a za nimi se nejčastěji zprava doleva promítal ten jednoduchý a přitom tolik nakažlivý slogan Fa-Fa-Fa.

"Dobrý den! Kde tu máte tělocvičnu?"

Publikum při první skladbě z jejich alba Datarock Datarock ani nedutalo a spíše pozorovalo, vřelý potlesk za jejich obrovské nasazení a originalitu byl však na místě. Fredrik se stal okamžitě jejich mluvčím a pauzy mezi jednotlivými příspěvky komentoval, přičemž ony vsuvky byly opravdu vtipné a jejich show příjemně oživovaly. Takto se k nám v jednu chvíli například otočili neslušně zády a jen upřeně pozorovali Ket-Illa za bicími. Ten se také na okamžik postavil, aby jim předcvičil sestavu a oni ho synchronně už jako pokročilí cvičenci kopírovali. Tak proto jsou navlečeni do tepláků – vždyť oni si takto v zakouřených klubech udržují kondici! :) Potřebovali ji! Když byli fanoušci pořádně rozvášnění díky dlouhé I Used To Dance With My Daddy a z pouhých pozorovatelů se na parketu náhle změnili v bouřliváky s do rytmu kynoucíma rukama, jeden z členů náhle skočil z pódia přímo do toho bublajícího kotle, objal ty nejbližší a užil si to s nimi v okamžiku, kdy ho zbylá trojka právě nepotřebovala... A publikum to bylo opravdu poslušné. Věřte nebo ne, oni ten jejich materiál důvěrně znali - měli ho naposlouchaný! Zpočátku se fanoušci sice ještě ostýchali, ale už po půl hodině vystoupení s kvartetem, v němž měl každý člen u sebe mikrofon a hojně jej také využíval, řvali z plna hrdla a vděčně reagovali na Fredrikovy pokyny. Jasně, že té největší pozornosti se těšila zmiňovaná Fa-Fa-Fa, vždyť refrén o osmi stejných slabikách by zvládl hravě i ten, kdo byl snad z hudební výchovy pro týrání spolužáků osvobozen...

Máme tu hezké holky a ke všemu by si s vámi rády zacvičily! :)

Fredrik hýřil poklonami na adresu našich, těch zaručeně nejkrásnějších děvčat, a tak si jednu skladbu z bohatého repertoáru po právu zasloužily! O tom, že je norský Bergen hlavním městem muziky, toho bylo napsáno mnoho, takže už nikoho nemohlo překvapit, že ne jeden, ale hned několik hudebních nástrojů pánové ve svých rukách vystřídali. Fredrik si tedy čas od času odskočil za bicí, zatímco klávesák si na krk několikrát pověsil saxofon. Bohužel v tom prvním případě se zvukařovi nedařilo odhalit chybu, takže tu jeho příspěvek působil spíše jako imitace slavných mistrů dlouhého dechu – nemohli jste zkrátka vůbec nic slyšet. :( Závada byla pouze na jejich přijímači a v průběhu koncertu tak mohl zvukař ukázat, co ho ve škole naučili a jak pozorným žákem tehdy byl. Nakonec se podařilo! Na intenzitě mohl ovšem ještě maličko přidat... Marně jsem vzpomínal na koncert 808 State dávno, dávno již tomu, marně jsem srovnával s dechovou sekcí u Stephunk T. V obou případech byl saxofon rovnocenným nástrojem, tady až nepříjemně upozaděným. Jinak neměl koncert jedinou chybičku! Stále se na pódiu něco dělo, stále ta čtyřka zaměstnávala vaše bránice... Nahoru si k sobě náhle vytáhli jednoho z fotografů a za skandování publika se jím nechali zvěčnit přímo před davem se zvednutými pažemi, jindy jim společnost udělala dívka s čelenkou ve vlasech, v trenýrkách a v nátělníku. :) Kde se dáma v tak chladné noci převlékla do cvičebního úboru, který pánové museli jistě ocenit, zůstává záhadou. Nevypadalo to ovšem na dopředu domluvené gesto, zřejmě je jen jako správná fanynka chtěla potěšit. :)

Proboha! To je každý Nor takový šílenec? :)

Jako dým nad norským hrncem se vypařili deset minut po půl desáté a ani nebylo nutné je nějak vehementně vyvolávat zpět. Dav pod pódiem bouřil v průběhu vystoupení prakticky non-stop a oni se také v zákulisí nenechali příliš dlouho pobízet... Vrátili se a přihodili! Málokdo však čekal, co asi tak bude zlatý hřebem této show. Zatímco se jejich krajané Ralph Myerz & The Jack Herren Band loučili v listopadu na stejném místě s kissáckou Shout It Out Loud, oni šli ještě dál a sáhli po té slavné (I´ve Had) The Time Of My Life, na níž díky filmu Dirty Dancing nikdo hned tak nezapomene. Čekali byste ji? Od těchto bláznů v červených kapucách, se dá čekat opravdu cokoliv. A když přidali vlastní bicí a saxofonista v záklonu ze všech sil poctivě kopíroval ságo ze záznamu, aniž bych to mohl jakkoliv ovlivnit, najednou tam ta husí kůže byla a ke všemu po celém těle. :) Bránil jsem se, ale neubránil, přiznávám... Když recese, tak pořádná, ale že budu v úterý soupeřit s husou, v to jsem skutečně nedoufal. Pokud jste si tenhle koncert nechali z nějakého důvodu ujít, pak to při nejbližší příležitosti napravte. Garantuji vám, že vás čeká více než hodinka dobré zábavy a ty úsměvy teď v zimě potřebujeme úplně všichni, tak snad kvůli tomu, abychom se za bříška popadali, nemusíme hned jezdit do Bergenu. A když smích, tak stylově hned dva smajlíky! :):)

foto: gonza gonza@techno.cz